Kdyby Michel Gallimard nesjel 4. ledna 1960 se silnice a nenarazil plnou rychlostí do stromu, nezemřel by jeho spolujezdec Albert Camus. Přežil by svých čtyřicet sedm let. Co by dodal ke svému dílu? Ve kterých kauzách by se angažoval?
V druhé polovině šedesátých let by možná překonal svůj odpor k české kuchyni a podpořil by československý experiment osobní přítomností (naši zemi navštívil jen jednou, v roce 1936). Jistě by odsoudil sovětskou okupaci – stejně jako předtím invazi do Maďarska a potlačení vzpoury ve východním Berlíně roku 1953. Agresivitu sovětského impéria prohlédl jako jeden z mála západních levicových intelektuálů hned na konci války a jeho postoj byl jedním z důvodů, proč se rozešel s Jeanem-Paulem Sartrem. A nejen s ním. Camus neuznával poučku o účelu, který světí prostředky. Konkrétní lidské životy pro něj byly důležitější než abstraktní spravedlnost. Nepřátele si nadělal také svým názorem na válku v Alžírsku: byl proti násilnému držení kolonie i proti samostatnosti zaplacené terorem.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
