0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Komentáře20. 1. 20134 minuty

Chaosem kupředu

Pouliční bouře v Indii ukazují vzestup střední třídy

Američanům zděšeným z washingtonských politiků může snadno připadnout, že v Indii je situace podobná. Znechucení z vlády se tady proměnilo v hněv. Minulý měsíc přivedlo hrůzostrašné hromadné znásilnění a smrt třiadvacetileté ženy do ulic desítky tisíc lidí. A i když už protesty ochably, hněv je stále citelný a média se násilí páchanému na ženách nepřestávají věnovat. Před více než rokem se miliony Indů zapojily do celostátních protestů proti korupci. „Indové jsou nejlepší na světě,“ řekl mi Arvind Kejriwal, jeden z hlavních organizátorů protikorupčního tažení. „Mají ale nejhorší vládu, nejhorší politiku.“ Protesty a hněv jsou však ve skutečnosti známkou toho, že Indie spěje kupředu.

Čtvrtmiliarda se hlásí

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Dříve se masové nepokoje v Indii týkaly náboženského nacionalismu, příslušnosti ke kastám nebo požadavků na přednostní zacházení ze strany vlády. Poslední vlna protestů je ale jiná: žádá vládu, aby vykonávala své základní povinnosti. Ženy se nedomáhají více peněz na programy usilující o jejich rovnoprávnost. Chtějí, aby policie a soudy správně fungovaly, aby bylo znásilnění stíháno tak, jak to požaduje zákon.

To je důsledkem nejslibnějšího trendu, který je nyní možné v Indii pozorovat: vzestupu střední třídy. Lidé, kteří se protestů účastní, pocházejí většinou z velkých a menších měst. Dříve vnímali sami sebe jako malou, politicky bezvýznamnou skupinu obyvatel v převážně zemědělské zemi, a zůstávali proto apolitičtí. Od vlády obvykle mnoho neočekávali a řešení problémů hledali v soukromé sféře, od soukromých ochranek až po školství.

Ve Spojených státech se za střední třídu považuje většina Američanů a politici se této rozsáhlé skupině vemlouvají téměř v každém veřejném vystoupení. V Indii politici často pořád ještě nadbíhají venkovanům a tento pohled jen posiluje populární kultura. Tradiční bollywoodské filmy zachycují venkovský život jako jednoduchý a ctnostný. Města jsou v tomto podání centrem zločinu a konfliktu a žije v nich pouze úzká, izolovaná a vzdělaná elita, jež se o sebe dokáže postarat sama.

Dvacet let hospodářského růstu však Indii změnilo. Proměna byla dosud zjevná z ekonomického hlediska, teď ovšem začíná být citelná také politicky. Podle některých údajů dnes indická střední třída představuje čtvrt miliardy lidí a třicet pět procent z 1,2 miliardy Indů žije ve městech. Tato čísla stále rychle narůstají. Rozsáhlá probuzená střední třída má svoje vlastní požadavky – dobré vládnutí – a začíná je prosazovat do centra politického života. Pokud se stanou novým politickým programem, země konečně začne být spravována tak, jak si zaslouží.

Indie jako Amerika

Většina indických politiků zatím myslí postaru. Jeden poslanec (a syn indického prezidenta) odmítl demonstrace proti znásilnění s tím, že se jich účastní ženy, které jsou „narušené a zmalované“. Rozhořčená reakce na jeho výroky ale ukazuje, že politická třída už musí počítat s novou Indií.

Zemi ovládají tři mohutné síly: demokracie, kapitalismus a technologie. Demokracie dala lidem politická práva, zůstali však závislí na státu a politických elitách. Tržní reformy přinesly Indům v uplynulých desetiletích větší ekonomickou prosperitu a nezávislost. Kapitalismus se neohlížel na kasty, vyznání, barvu pleti – nebo pohlaví. K tomu se přidává technologická revoluce, jež proměňuje celou zemi, od největších měst až po nejzapadlejší vesnice.

Indie kombinuje růst rozvíjejících se trhů s demokratickou otevřeností. Výsledkem je informační exploze. V zemi je více než tři sta televizních stanic vysílajících v desítkách jazyků. Tři čtvrtiny Indů vlastní mobilní telefon. To má své politické důsledky. Kejriwal mi vysvětloval, že když protikorupční demonstrace v roce 2011 vrcholily, měl spolu s dalšími organizátory k dispozici dvacet milionů telefonních čísel, na něž mohli rozesílat SMS s adresami, kde se lidé mají shromažďovat.

Indie prochází svou vlastní verzí arabského jara. Lidé od systému očekávají více. V Číně je hlavní otázkou, zda je nastupující prezident Si Ťin-pching dostatečně reformní, aby byl ochoten nařídit direktivně shora proměnu země. V Indii stojí otázka jinak: Jsou proreformní Indové? Dokážou se miliony lidí zmobilizovat, žádat a bojovat za změnu? Budou lidé schopni vytrvat tak dlouho, až se reformy stanou nevyhnutelnými? To je totiž jediný způsob, který otevírá cestu ke změně ve velké, otevřené a chaotické demokracii, jakou je Indie. Nebo Amerika. 

Autor je americký politolog
a publicista.

© 2013, Washington Post Writers Group


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].