V minulém čísle jsme recenzovali knihu maďarského autora Pétera Esterházyho Harmonia caelestis. Knihu jsme vychválili, neboť je skvělá – a na tom se v průběhu týdne nic nezměnilo. Zároveň ale v recenzi nenajdete příběh, jenž se ke knize váže, možná silnější než všechny příběhy, které tohle veledílo svázalo dohromady – příběh, s jehož znalostí čtete nejen knihu, ale celého Esterházyho docela jinak. (A zároveň se za toto přehlédnutí čtenářům omlouváme.)
Těsně předtím, než se roku 2000 Esterházyho kniha objevila na pultech, zazvonil autorovi telefon a ohleduplný hlas mu oznámil, že v archivu maďarské tajné policie na něho nejspíš čeká překvapení. Mátyás Esterházy, onen otec, jemuž je kniha láskyplně věnovaná, byl od roku 1957 spolupracovníkem a později agentem maďarské tajné policie. A Esterházy to nevěděl. A ani nikdo jiný.
Co zažíval, když se jeho nejslavnější dílo rychle stávalo bestsellerem, oslavované jako tresť Esterházyho umění – a on přitom v naprosté tajnosti každý den docházel do archivu (rozhodl se knihu nestáhnout a své zjištění utajit, dokud ho sám důkladně neprozkoumá) –, popisuje kniha Opravené vydání (příloha k Harmonii caelestis). Ta vyšla maďarsky roku 2002, byla už přeložena do& …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
