Až dojde práce

Protahující se ekonomická krize s koncem v nedohlednu stále více připomíná školní dopoledne strávené v osmdesátých letech sledováním sovětského velkofilmu. Roky plynou od bodu, kdy jsme se měli odrazit ode dna, ale jako by mezitím do vodní nádrže přitékalo stále větší množství vody, což činí vynoření se na hladinu téměř nemožným.

Bude vůbec možné posbírat všechny ty polámané součástky, nasypat je zpět do stroje v uspořádání připomínajícím co nejvíce to původní a stroj znovu rozběhnout? Nezažíváme spíš přelom, který nemá v životě posledních generací obdoby a to, že se něco děje, zastíráme urputným pocitem, že se neděje nic? A ještě nás v tom utvrzuje občasné uvedení stroje do pohybu, kdy odvracíme zrak, abychom nezaznamenali, že se rozjíždí jen cestou z kopce.