To nebyl nákup bez kalhot

Lukáš Bureš už nechce mluvit s nikým od novin nebo z televize. Vadí mu, že zdejší novináře zajímá na jeho životě jenom jedna pět let stará bizarní příhoda o nákupu bez kalhot a pak ještě půlmilionové odškodné, které mu nedávno přiznal soud ve Štrasburku. Pan Bureš je ale přesvědčen, že doopravdy zajímavé je to, co se stalo mezi tím.

To prostě neděláme

Lukáš Bureš (27) žije od narození v Brně. Tady studoval na konzervatoři hru na vio­loncello a tady mu také v dospívání objevili lékaři mírnou formu schizofrenie, kvůli níž studia nedokončil. V roce 2007, kdy celá historie začíná, žil s matkou, která ho vychovávala sama a s níž má velmi těsný vztah, v Itálii, kde paní Burešová pracovala.

Když se mu v zahraničí opět ozvaly psychické problémy, navštívil pan Bureš italskou léčebnu, kde mu lékař předepsal lék Akineton. Mladý hudebník s ním ale neměl žádnou zkušenost a zdálo se mu, že se mu stav spíš horší. Vrátil se proto sám do Brna hledat v Česku lepší pomoc. Než to však stihl, odehrála se ona nešťastná událost s nákupem bez kalhot. Pan Bureš si vzal večer větší dávku léku, než měl, a ve zmatení odešel nakoupit pouze v dlouhém svetru. Prodavačka usoudila, že má co do činění s narkomanem, zavolala policii, která přivolala záchrannou službu. Podle záznamů záchranky Lukáš Bureš spolupracoval a nebyl nijak agresivní. A to samé říká i záznam z příjmového oddělení brněnské psychiatrické léčebny.

Problém nastal potom. Lukáš Bureš měl pravděpodobně konflikt s pracovníky záchytné stanice, kam jej lékař na noc poslal, snad došlo k hádce nebo potyčce mezi panem Burešem a dvěma pracovníky léčebny – to dnes není jisté. Jisté je však to, že Lukáš Bureš strávil buď celou, nebo alespoň značnou část noci přikurtovaný k lůžku. A jisté je i to, že mu příliš utažené popruhy rozedřely ruce a poškodily nedokrvené nervy v obou rukách, což je pro hudebníka, který dodnes dochází na neurologii, velká rána.

Podle advokáta Maroše Matiaška, který pana Bureše už pět let právně zastupuje, je zjevné, že přivázaného pacienta za celou dobu nikdo nekontroloval. Záznam, jejž záchytka musí o svých svěřencích vést, je celý zapsán zcela čitelně, s jednou výjimkou – intervaly, v nichž měl být Lukáš Bureš pro vlastní bezpečnost upoután.

„Velmi nás to mrzí,“ říká k tomu Marek Radimský, ředitel brněnské psychiatrické léčebny, která záchytku provozuje, „ale že by byl pan Bureš upoután celou noc a bezdůvodně, to vylučuji. To prostě neděláme. Bohužel, osobní selhání se prostě vždycky může stát,“ vysvětluje, jak je možné, že měl ráno Lukáš Bureš poraněné ruce od příliš utažených kurtů. „A je samozřejmě nepřípustné, aby personál vedl zmatečnou dokumentaci.“

Ředitel přitom dodává, že oba pracovníci okamžitě dostali zákaz sloužit na záchytce a na jiných odděleních pracovali pod dozorem. Stejně tak se na záchytku už nikdy nedostal službu konající lékař. Propustit je však prý nemohl, protože se podle zdejších úředních verdiktů ničeho nedopustili.