Určitě to není naposled, co o sobě zase slyšel, že je „bratrem kontroverzního umělce“. Tentokrát si ho takhle při příležitosti vernisáže jeho aktuální výstavy Jízda v pražské Galerii kritiků zařadili ve zprávách nejsledovanější komerční televize. Pověst autora, který si pozornost zaslouží především díky o sedm let staršímu sourozenci, ho provází už od školních let.
„Bratrovy věci mě nikdy nedeprimovaly, naopak mě bavilo spolužákům říkat, že udělal růžový tank. Ale je to samozřejmě handicap. Lidi nás neustále porovnávají ve slávě a údernosti,“ culí se Filip Černý. On sám nejlépe ví, že jeho díla si nikdy nevyslouží takový zájem publika, jaký se dostává výbojným instalacím jeho bratra Davida ve veřejném prostoru. Filip je totiž malíř. A malba se ve světlech reportážních kamer logicky ocitá opravdu jen velmi zřídka.
Denně v terpentýnu
„Někdy bylo úmorné, že mě táta s mámou tahali po galeriích. Na rozdíl od bratra mě to ale neodradilo,“ vzpomíná Filip Černý. Zatímco David Černý odmítl kráčet ve šlépějích rodičů-malířů, šel studovat elektrotechniku a k soše se dostal až posléze, kdy se k překvapení rodiny přihlásil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, Filip Černý měl o výtvarné kariéře jasno už jako dítě. Krátce před revolucí nastoupil na Střední uměleckoprůmyslovou školu na Žižkově a v polovině devadesátých let se dostal na vysněnou Akademii výtvarných umění.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
