Během jedné nedávné diskuse dostali novináři na pódiu otázku na šance Miloše Zemana stát se českým prezidentem. Po pár kritických odpovědích se z publika přihlásil mladý muž s tím, že Zeman byl u nich na vysoké škole a všichni byli nadšení, protože byl zábavný. Jsou připravení ho proto volit, ale je teď zaskočen, protože na Zemanovu adresu právě poprvé slyšel i něco kritického.
Není nic těžšího než udržovat paměť společnosti. Nikdo to totiž nemá a nemůže mít za úkol. Ti, kdo jsou starší a pamatují, si mnohdy začnou minulost idealizovat. Ti mladší zase nemají moc odkud získávat informace. Tak se klidně může stát, že zkompromitovaní lidé minulosti najednou zažijí velký návrat, protože to špatné se zapomene a zůstane jen pocit, že přicházejí z té zlaté éry, kdy to nebylo tak hrozné jako dnes. Že je to přesně naopak, už rozzlobené stoupence „zábavnosti“ příliš nezajímá.
Miloš Zeman se již dočkal podpory některých členů ODS (mají pravdu, že jejich vlastní potenciální kandidáti Přemysl Sobotka a Evžen Tošenovský jsou nevýrazní), některých členů ČSSD (pravděpodobný kandidát sociálních demokratů Jiří Dienstbier zatím není moc čitelný a svou ochotou spolupracovat s komunisty se zřekl středových hlasů) a také Václava Klause. U něj se tomu nelze divit. Kdyby Zeman vyhrál, byla by to pro něj obrovská satisfakce. Svým způsobem jsou to politická dvojčata – ideologicky těžko zařaditelní, schopní ale rychle přijmout stanovisko, jež jim něco přinese. Na sociálních sítích už i řada novinářů deklarovala, že se na Zemana těší, prý protože aspoň bude rušno. Šance Miloše Zemana tudíž nejsou malé. Navíc mu pravou ruku opět dělá Miroslav Šlouf, zkušený kombinátor, předrevoluční funkcionář KSČ a pak léta vlivný lobbista, který na zdejší scéně kdekoho zná a umí shánět různé sponzory (třeba z Ruska), takže kampaň bude viditelná.
Pro dosud nejsilnějšího kandidáta (vede všechny průzkumy) Jana Fischera to nebude snadný soupeř. Fischer má zatím taktiku opatrných odpovědí, které nikoho nenaštvou, rychle však zapadnou. Zeman pálí od boku, ale udržuje pozornost. A v Česku nejednou zvítězil kandidát, protože si voliči či poslanci řekli: Toho aspoň znám. Sice se pak spálili – viz aktivismus Václava Klause –, nicméně to evidentně nebrání v tom, aby se nenašli další a další ochotní zkusit to znovu. Článek o Miloši Zemanovi najdete na str. 31–34.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
