Dělníci kultury

Jan H. Vitvar:

Karel nese čaj

Nejlepším momentem předposlední premiéry v dějinách stávajícího Divadla Komedie je chvíle, kdy si Karel Roden na scéně vaří čaj. Nalije vodu do hrnce, zapálí hořák propanbutanového vařiče, a pak čeká, až začnou ode dna stoupat bublinky. Chvíli to trvá, asi tak pět minut. Mezitím se nesměle usmívá do publika, krčí rameny, těkavě nadzvedává obočí. Divák si těch pět tichých minut rušených pouze syčením plynu musí prožít s ním.


Pozoruhodné je, že tahle zdánlivě prázdná chvíle je během přestavení Sam místem, kdy divák rozhodně nebude cítit tvrdost sedačky, vydýchanost sálu a nebude myšlenkami odbíhat kamsi ke svým osobním strastím a radostem, jak tomu obvykle při nudných pasážích v divadle bývá. Naopak se napjatě soustředí, a když pak voda konečně začne bublat a Roden ji může přelít do šálku s čajovým sáčkem, má až katarzní pocity.

Inscenace textu Kathariny Schmitt režírovaná Kamilou Polívkovou si v Komedii odbyla premiéru minulý pátek. Jak již bylo řečeno, v éře aktuálního souboru scény je to předposlední kousek, ten poslední se na jeviště dostane příští čtvrtek. Sam je hrou pro jednoho herce (respektive se v ní na pět minut objeví v němém výstupu i fotograf v podání Jana Dvořáka) a Karel Roden si prostor

vymezený jen pro něj až zamilovaně užívá. Na minimalistické scéně (skvělá scénografie je také dílem Kamily Polívkové) rozehrává dialog s publikem, aby pak začalo být všem jasné, že vlastně vede řeč jen sám se sebou, že jeho neustálé obracení se k divákům je tu jen kvůli tomu, aby si uvědomili, v jak tísnivé izolaci se postava před nimi ocitla.

Celý příspěvek na http://respekt.cz/delnici-kultury/.

 

Dělníci kultury

Kamil Fila: 

Nohavica tahá z rukávu rasistickou kartičku

Tak Jaromír Nohavica už není pouze udavač z Těšína, mistr republiky ve hře scrabble či kritik práce silničářů, kteří tak jako každý rok jsou překvapeni velice, že sníh zasypal jim silnice. Nejnověji se z něj stává i nástupce (nyní již zduchovnělého) Daniela Landy a zpívá nám o tom, nejen, jak „zas už bijí děti plastikovými kyji“, ale že bílí jsou biti cikány a vládne nám tu rasismus naruby.

Na Nohavicově osobní stránce na internetu se mezi tzv. virtuálkami objevuje píseň Dežo, v níž si to ostravský bard poeticky vyřizuje se zákeřnými romskými násilníky, kteří nás tlačí do temných koutů. Však to znáte „Dežo má nože – a já panebože – ani tyč“. Jen jestli si Nohavica neplete Romy s nindži, ti umějí pracovat se zbraněmi obouručně. Alespoň já, kdykoli jsem byl přepaden, měl romský útočník vždycky jen jeden nůž.

Připouštím nicméně, že možná mám málo zkušeností, nebo jde o metaforu a těmi noži v množném čísle jsou myšleny kočičí drápky, stejně jako šlo s plastikovými kyji o přeřeknutí a myslely se pyje.

Celý příspěvek na http://respekt.cz/delnici-kultury/. 

Z diskusního fóra:

MARDAutor v diskuzi píše:

"Důvody ke zdůrazňování etnické příslušnosti pachatelů v civilizované společnosti neexistují."To pokládám za hloupost. Pokud by se ukázalo že pro určitý druh trestné činnosti má statisticky významnou korelaci etnikum pachatele, tak je snazší a) prevence, b) nalezení pachatele. Tudíž, když jde o vraždu uškrcením, tak nebudu pachatele hledat v první řadě mezi Romy, ale pokud jde o trestný čin loupežného přepadení, tak se na toto etnikum zaměřím přednostně. 

Uživatel: Alena
Sama nemám problém s romskými spoluobčany, ale s tou tzv. bílou většinou, za každých okolností preventivně vyděšenou, paranoidní, věčně s vyvalenýma očima, co zase píšou v Blesku a dávají na Nově. Mozek to nepoužívá, matlá stokrát kýmsi předžvejkané pravdy, svou duševní lenost a neschopnost rozlišovat považuje za přednost. Jsem už unavená z toho poslouchání jakýchsi zaručených pravd, co se kde zase stalo, vyvracením nelogičností v samotných tvrzeních. A ještě můj podnět k tzv. zneužívání sociálních dávek: zrušme je, všechny a bez náhrady. První bude ječet ta bílá síla, Romové se totiž dokážou o své slabé mnohem líp postarat. Viděl někdo z vás romského bezdomovce?

Uživatel: Mateusz
Pane Filo, obávám se, že jste skutečně pseudohumanista, ale v o trochu jiném smyslu, než jste to naznačoval na konci vašeho sloupku. Opravdový humanista se vyznamenává mimo jiné citem pro umění a schopností rozumět poezii. Vám to jednoznačně schází. Bud jste moc mladý, nebo jste málo v životě přečetl. Nebo obojí.

Uživatel: JIŘÍ K.

Písnička ale s rasismem autora nemá mnoho společného. Protože ten vyžaduje prvek diskriminace. Autor ale jen popisuje svůj strach ze situace, do které se dostal. Nenabádá, ani nezmiňuje jakoukoli rasově motivovanou akci. Toto je třeba velice dobře rozlišovat, protože jinak nebude možné pro samou politickou korektnost vést veřejně dialog o rasové otázce.Pokud se nebudeme bavit o pocitech, které takové situace v lidech vyvolávají a o jejich příčinách, bude jen těžké pracovat na odstranění těch příčin a zlepšení celkové situace a snížení xenofobie v Česku. 

Uživatel: Alba
Ještě mám velmi čerstvě v paměti agresi vůči matkám, které se rozhodly pro domácí porod. Tato přízemní agrese vůči jakékoli odlišnosti, alternativě a naprostá neochota se dovzdělat, něco se dozvědět a snažit se na věci podívat z jiné než z vlastní nenávistí zaslepené perspektivy, mě upřímně děsí.

Uživatel: Mard
Autor v diskuzi píše: „Důvody ke zdůrazňování etnické příslušnosti pachatelů v civilizované společnosti neexistují.“

To pokládám za hloupost. Pokud by se ukázalo že pro určitý druh trestné činnosti má statisticky významnou korelaci etnikum pachatele, tak je snažší a) prevence, b) nalezení pachatele. Tudíž, když jde o vraždu uškrcením, tak nebudu pachatele hledat v první řadě mezi cikány ale pokud jde o trestný čin loupežného přepadení, tak se na toto etnikum zaměřím přednostně.

Uživatel: Karel
Ten text je popisem urcite situace, kterou zna kdekdo a v Ostrave tim tuplem. Je zde nastinen konflikt opileho belocha, ktery se vraci z hospody a zabloudi do temneho kouta, kde dostane pres hubu. V Ostrave normalni situace, ktera se stava denne. Nebo se snad mame tvarit, ze se nestava? O cem se tedy vlastne mluvit ma a o cem ne? Kdyz dostanu pres hubu od belocha, mam to nahlasit, kdyz dostanu od cigana, mam mlcet a nechat si to pro sebe, abych neprilival olej do ohne? Nebo jak to myslite?

Uživatel: Jiri K.
Pisnicka ale s rasismem autora nema mnoho spolecneho. Protoze ten vyzaduje prvek diskriminace. Autor ale jen popisuje svuj strach ze situace do niz se dostal. Nenabada ani nezminuje jakoukoliv rasove motivovanou akci. Toto je treba velice dobre rozlisovat, protoze jinak nebude mozne pro samou politickou korektnost vest verejne dialog o rasove otazce.

Pokud se nebudeme bavit o pocitech, ktere takove situace v lidech vyvolavaji a o jejich pricinach, bude jen tezke pracovat na odstraneni tech pricin a zlepseni celkove situace a snizeni xenofobie v cechach. A verte mi, jako cloveka, ktery zil vice jak 10 let v zahranici, mne mira xenofobie v ceske spolecnosti privadi casto do rozpaku. Jak reknete cloveku, ktery je po leta vas kamarad, ze je vam spatne z jeho rasismu?

BLOGY

Blog Tomáše Feřteka:  Jak jsem zkoušel napsat maturitní písemku

Mám poslední dva týdny oblíbenou zábavu. Otevřu si knížku z Cermatu, která se jmenuje Český jazyk a literatura – slohové útvary, metodika hodnocení, příklady hodnocení písemných prací, a listuji bizarními žánry, jejichž zpracování by měl dnešní úspěšný maturant ovládat. Tak třeba… víte, co je to líčení?

Pro ty, kteří to už zapomněli nebo to jako já nikdy nevěděli, tak líčení je subjektivně zabarvený popis a je tedy žádoucí, abyste používali co nejvíce obrazných pojmenování, protože pak dostanete jedničku. Když je téma maturitní písemky (vyšší úroveň) například Město se probouzí nad ránem, líčení města v časných ranních hodinách, navrhuji kdekoli v textu použít floskule typu: den se rodí v bolestech sevřených klínů střech (metafora), ráno hebké jak novorozenec (básnické přirovnání), pěšáci noci se vracejí z barů (pokus o metonymii), káva tmy se rozplývá po střechách (metafora), tma se miluje se šerem, než ji přistihne přísné světlo dne (to radši ani nechci vědět)…

Určitě bych vymyslel i další příšernosti, nad kterými by musela centralizovaná hodnotitelka mé práce ržát blahem. A i kdyby neržála a přišlo by jí to oprávněně blbé a kýčovité, měla by smůlu, stejně by mě musela ocenit, protože podstatné je, jestli tam ta obrazná pojmenování jsou, ne jestli jsou či nejsou pitomá. Taková jsou maturitní pravidla.

Ptal jsem se kdysi kamarádky, která pracuje v Cermatu, k čemu taková věc jako líčení je, a ona mi vysvětlila, že si na tom cvičím vhodný výběr jazykových prostředků. A to je věc, kterou hodnotitelé maturitních písemek sledují zvláště přísně.

Podobně zábavné je zadání maturitní písemky – reportáže. Zní například: Blízká setkání třetího druhu. Zpracuj jako fiktivní reportáž z příletu mimozemšťanů do České republiky určenou pro celostátní nebulvární deník.

Celý příspěvek na http://fertek.blog.respekt.cz/.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte