Džihád srdcem
Pro většinu muslimů nemá džihád nic společného s ozbrojeným bojem. Nedůvěra mezi veřejností v islámských zemích a na Západě se přesto prohlubuje.
Brokolice malému chlapci nevoní, ale snaží se ji pokaždé sníst, je zdravá a rodiče si to přejí – je to jeho boj se sebou samým, jeho osobní džihád. Jisté ženě islám říká, že má své síly napnout k pomoci chudým a potřebným, ona to sice chápe jako smysl života, stejně se jí ale někdy chce ze všeho nejvíce povalovat v křesle a dívat na svůj oblíbený seriál. Jiná žena zase v ruce drží nápis „Teroristé unesli mé náboženství“. Jde o výběr z mnoha poselství bezejmenných hrdinů slavného filmového klipu A Land Called Paradise (Země zvaná Ráj, 2007) natočeného mladou režisérkou, americkou muslimkou Lenou Khan z Kalifornie. Mimo jiné odkazuje na obrovskou pestrost, s jakou mohou muslimové na prahu 21. století chápat pojem džihád.
Jazykový rozbor slova džihád podle předního českého orientalisty Miloše Mendela, autora knihy Džihád. Islámské koncepce šíření víry (Brno 2010), odkazuje ke snaze, píli nebo úsilí. Vztahuje se k nejvyššímu úsilí v zápase o nějakou cennou věc nebo zásadní myšlenku. V nejobecnějším vymezení je džihád usilováním o upevňování a šíření islámské víry, konáním dobra a odporováním zlu.
Díky této mnohoznačnosti podle Miloše Mendela v islámu velmi záhy vykrystalizovala čtyři různá významová pojetí džihádu (viz rámeček), z nichž pouze jedno, džihád mečem, vyžaduje násilí. Právě tuto násilnou formu si však Západ ztotožnil s džihádem jako takovým.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
