DVACET LET V ÚSTAVU A DOST

RESPEKT 18/2012

Ráda bych poděkovala za článek Petra Třešňáka, který srozumitelně a jasně pojmenovává, proč je změna systému péče o ohrožené děti nutná a také proč je tak složitá a trvá nám už více než dvacet let.

Zjednodušení celého tématu na rušení kojeneckých ústavů, ke kterému média v posledních měsících přispěla, bohužel přineslo vyostření diskuse mezi „ústaváky“ a „teréňáky“.


Tak trochu přestalo jít o děti. Přitom pro děti ohrožené ztrátou vlastní rodiny či dlouhým čekáním na dočasnou nebo dlouhodobou náhradní rodinu je zásadní spolupráce obou táborů a nejen jich.

Podle novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí navíc oba tábory ve spolupráci s rodiči či pěstouny má koordinovat sociální pracovník z úřadu. Zatím každý vidíme ten „zájem dítěte“ trochu jinde. Důležité však je, že už to nebude za zdmi ústavů. Alespoň u těch nejmenších dětí, u nichž je máma a táta, případně pěstoun a pěstounka, kteří tu jsou pro dítě vždycky, když je potřeba, střed světa.

Ria Černá

 

EDITORIAL

RESPEKT 18/2012

Hned po přečtení editorialu jsem si vzpomněla na Prahu. Také jsme se zúčastnili demonstrace. Byl to opravdu zvláštní pocit, množství lidí bylo opravdu velké a sešli se nejen odboráři, vedle sebe stáli důchodci, vysokoškoláci i vozíčkáři.

Myslím si, že nespokojenost společnosti je už značná. To, co nám předvádí naše vláda, nás jen utvrzuje v tom, že je nekompetentní a jednotlivá ministerstva jsou vedená neodborně.

Nikdy jsem nebyla členkou žádné politické strany, snažím se u voleb vybírat stranu, která mě něčím osloví a nezapomíná na to, co slíbila. Podle mého názoru bylo velikým „neštěstím“, že se někteří občané nechali zlákat sliby strany Věci veřejné. Teď už vědí, že pochybili, ale změna může nastat jen u dalších voleb.

I já patřím mezi ty, kdo volí okamžitou změnu. Bohužel asi nenastane, protože při hlasování o důvěře si „kapři“ přece nevypustí vlastní rybník. Do nové vlády by se valná většina nikdy více nedostala. Veřejnost si opravdu volí své zástupce někde jinde, a ne na ulici, ale neumím si představit jiný protest proti vládě než tento nenásilný.

Snad jsme dostatečně poučeni tím, co se u nás děje, a příště budeme volit obezřetně a s rozumem…

Jarka Bernatíková

EDITORIAL

RESPEKT 18/2012 

Myslím, že poznámka k odborům byla příliš vstřícná. České odbory mají vždy hodně frází pro televize, ale strašně málo se snaží pomáhat skutečným zaměstnancům. Zkuste být ženou po 50 let v nějaké větší firmě. Okamžitě vám začnou naznačovat, že jste tam navíc a možná byste už mohli jít. Odbory to naprosto přecházejí, protože u toho nejsou kamery a pozornost. Když tedy hrozí generální stávkou, nemohu se ubránit pocitu, že je to pro ně jen zábava. Hra, jak někoho „sejmout“. A to si myslím přesto, že i podle mě by tato vláda měla skončit.

Hana Špačková 

DOPLNĚNÍ

V minulém čísle jsme v článku Vzhůru na Harvard uvedli, že český stát nenabízí žádná stipendia pro studium na prestižních amerických univerzitách. Ve skutečnosti ČR přispívá Fulbrightově nadaci, která tato stipendia zprostředkovává – vloni jí darovala čtrnáct milionů korun. Stipendia se nicméně nevztahují na MBA programy, jichž se článek týkal především.

Redakce

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte