Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Společnost

Příliš mnoho hrdinů

Životy z ohně zachraňoval jen jeden, medaili za to mají mít dva

Pokud tohle dělají v tak banální věci, jak asi postupují ve vážných kauzách? (Konopa) • Autor: Milan Jaroš
Pokud tohle dělají v tak banální věci, jak asi postupují ve vážných kauzách? (Konopa) • Autor: Milan Jaroš

Když Rostislav Konopa spěchal na pomoc lidem v hořícím domě, ani ho nenapadlo, že to skončí konfliktem. Jeho zásluhy si ale přivlastnil jeden z policistů. Konopa žádal nápravu a dočkal se grotesky.

Bylo pošmourné říjnové odpoledne, Rostislav Konopa (38) chtěl – než se vrátí přítelkyně se sedmnáctiměsíční dcerou od rodičů – doma poklidit. Oblékl si červenou mikinu a šel vynést tříděný odpad. Vtom vidí, že se z nedalekého domu valí dým. Neváhal a rozběhl se tam. „Ve skautu nás učili, že nemáme být lhostejní,“ říká. Z prvního patra činžáku v pražské Obloukové ulici šlehaly plameny. U hořícího bytu narazil na několik policistů. Hasiči ještě nedojeli. Nájemník, který požár způsobil, když sušil bundu na elektrickém přímotopu, přešlapoval na chodbě. Z protějších dveří vyhlížela vyplašená stařenka a policisté je oba odvedli ven.

„Vyvedli jste lidi z horních pater?“ ptal se Konopa policistů. „Jeden mi řekl, že je tam moc kouře a že tam nepůjdou, protože by se mohli nadýchat.“ Učitel češtiny a občanské nauky na soukromém gymnáziu se proto rozběhl nahoru po schodech sám: „Říkal jsem si, co když je tam nějaké dítě – a hlavou mi běžela představa mé vlastní dcery v nouzi.“

V horních patrech už nebylo pro dým vidět a učitel bouchal na dveře. Nejdřív otevřela mladá žena, Konopa jí řekl, ať si dá na ústa mokrou utěrku, popadl ji za ruku a letěl s ní dolů. Tam ji předal policistům a znovu se hnal temným dusným schodištěm vzhůru. Ve dveřích bytu ve třetím patře narazil na muže, ženu a asi dvanáctiletého hocha. „Drželi jsme se za ruce, nebylo skoro nic vidět,“ vzpomíná Konopa na cestu domem. Na ulici zkolaboval. Hasiči, kteří mezitím přijeli, mu nasadili kyslíkový přístroj. O něco později ho spolu s policistou, který se také nadýchal zplodin, odvážela sanitka. Z nemocnice zavolal přítelkyni, že se o něj nemusí bát. Domů se vrátil až pozdě v noci.

Toho chlapa neznám

Vršovický činžák v Obloukové ulici vypadá i ve slunečném jarním dni poněkud ponuře. Majitel se o něj prý příliš nestará, u většiny bytů nefungují zvonky, řada z nich je prázdná. Ve třetím patře bydlí Veronika Janečková, kterou Konopa vyvedl jako první. To nedělní odpoledne seděla u televize a najednou ucítila, že se něco pálí. „Otevřu dveře a tam úplná tma, kouř,“ vzpomíná. Když se vyklonila z okna, viděla dole šlehat plameny. „Chlap z chodníku na mě volal, hoří vám dům, poběžte rychle ven,“ vypráví. Jenže sama si do kouře na chodbě netroufla. Pak slyšela bouchání na dveře, o chvíli později už ji jakýsi muž táhl schody dolů. „Co to bylo za chlapa?“ divila se na ulici. „Vždyť to nebyl policista ani hasič, měl na sobě červenou mikinu.“ Viděla, jak znovu vběhl do domu, když se vrátil, chtěla mu poděkovat. Jenže k tomu nebyla příležitost, muž omdlel.

konopa.jpg • Autor: Milan Jaroš
konopa.jpg • Autor: Milan Jaroš

Ještě větší paniku zažívala její sousedka Iveta Brachová-Vacková. V bytě totiž zůstala uvězněna spolu s dvanáctiletým synem. „Volala mi dcera, že hoří, ať běžíme ven. Byla zrovna se psem venku,“ vzpomíná žena. „Jenže když jsem otevřela dveře, bylo mi jasné, že tímhle syna provést nezvládnu. Přikázala jsem mu, ať dýchá z okna. Čekala jsem, že budeme skákat do hasičské plachty.“ Pak za nimi do bytu vyběhl dceřin přítel a o chvíli později „nějaký pán z ulice“. Společně svedli matku se synem tmou do bezpečí.

Dva dny po požáru nevěřila Veronika Janečková vlastním očím. Televize Nova vysílala reportáž o požáru v jejich domě. „Mluvil tam nějaký černovlasý člověk, policajt. Vyzdvihovali ho, jaký je hrdina, že vyvedl lidi ven z domu,“ popisuje Janečková. „Popadl mě vztek. Co je to za nesmysl, říkala jsem si, vždyť to není ten muž v červené mikině, který mě vyvedl ven.“ Uvažovala, zda by nějak neměla uvést věci na pravou míru, pak to ale vzdala: „Vždyť jsem ani nevěděla, jak se můj zachránce jmenuje.“

Dva hrdinové

Rostislav Konopa se zážitkem pochlubil kamarádům a myslel si, že tím to pro něj skončilo. Pak mu ale známý zavěsil na Facebook zprávu, která ho rozčílila. „Pět lidí zachránil vršovický policista z hořícího domu,“ psala pražská policejní mluvčí Eva Kropáčová. „Policista neváhal a s nasazením vlastního života vyběhl do vyšších pater. Bouchal na všechny dveře, postupně z domu vyvedl čtyři dospělé osoby a jednu osobu mladší patnácti let.“ Policista Josef Květoň sklízel slávu. Loni v prosinci ho pozval na radnici a před zastupiteli pochválil starosta Prahy 10 Milan Richter. „Jít do požáru, kde obvykle zasahují profesionální hasiči, vyžaduje vybavení, nehořlavé obleky, ale vletět tam v takovéto uniformě a zachránit pět lidí, tomu říkám hrdinství,“ rozplýval se starosta. Policejní prezident Petr Lessy předal Květoňovi medaili a hodinky: „Velice si vážím policistů, kteří neváhají riskovat život pro druhé.“ 

Rostislav Konopa se absurdní situaci nejdřív smál. Počet zachráněných – mladá žena, muž, žena a dítě a stařenka, kterou policisté vyvedli z prvního patra – odpovídal. Jméno zachránce ale ne. Jenže kamarádi si z něj začali utahovat. „Pověz, jak to s tím požárem bylo, jak jsi zachraňoval,“ dobírali si ho. „Řekl jsem si: Za vola nebudu.“ Napsal policii a chtěl vědět, co to má znamenat. Připomněl, že necelý měsíc po požáru vypovídal na vršovické policii a v úředním záznamu je jeho aktivita popsaná. Kriminální policie následně vyslechla nájemníky domu, Konopovi se ozval obvodní ředitel pro Prahu IV Luděk Procházka. „Čekal jsem, že se k tomu postaví jako chlap. Že řekne, šlápli jsme vedle, podáme si ruce a bude to v pořádku,“ vzpomíná Konopa na schůzku s ředitelem.

Jenže místo toho začala policie, která má v popisu práce činy objasňovat, mlžit. „Ředitel Procházka mě vytočil. Zkoušel mě vmanipulovat do toho, že tvrdím, že policista Květoň u požáru vůbec nebyl. Trval jsem na svém: Ani jednou jsem neřekl, že tam nebyl. Tvrdím jen to, že ty lidi nesvedl.“ Absurditu celé situace podle něj dovršilo, když ředitel prohlásil: „Mám medaili i pro vás, rád bych vám ji teď předal.“ To Konopa pochopitelně odmítl. Policie požádala hasiče, ať se s Konopou spojí oni, navrhli ho na Zlatý záchranářský kříž.

Absurdita se stupňovala. Místo jednoho hrdiny měl teď požár hrdiny dva. Zpráva na policejním serveru se změnila: „Policista z místního oddělení spolu s občanem, procházejícím kolem domu, neváhali a s nasazením vlastního života vyběhli do vyšších pater. Policista bouchal na všechny dveře a postupně z domu vyvedl celkem pět osob. Druhý muž také vyvedl několik lidí a tím jim zachránil život.“

Měl jsem zůstat venku

Pokud jde o popis toho, co se dělo při požáru, mluví policejní ředitel Procházka celkem otevřeně. „Ano, byl to pan Konopa, kdo vyváděl nájemníky z horních pater,“ říká. „Ale dole od něj lidi přebíral právě pan Květoň.“ Potíž nastává ve chvíli, kdy dojde na podstatu: Neměl by tedy policista Květoň přiznat, že si přisvojil cizí zásluhy? „Co v tom chcete vyšetřit? Květoň na místě byl, odvedl si tam svoji práci, oba dva jeli do nemocnice,“ zlobí se Procházka. „Vy jste tam nebyla a já jsem tam nebyl a my dva se teď budeme dohadovat, jestli jeden stál na třetím a druhý na osmém schodu? Kam mě to tlačíte? Teď se k tomu budeme vracet, budeme dělat komedii?“

Vedoucí vršovického místního oddělení Stanislav Šimek nechce o kauze příliš mluvit. „Že lidi zachraňoval nějaký pan Konopa? To nevím, opravdu nevím, je to civilní osoba, o to jsme se nestarali,“ říká do telefonu. A co konkrétně dělal policista Květoň? „Už si nevzpomínám, je to dlouho,“ sděluje Šimek. Po námitce, že by si to pamatovat mohl, protože oceněných policistů oddělení zas tak moc nemá, přiznává: „Ano, ocenění jsme loni měli jenom tohle. Náš policista tam zachraňoval lidské životy.“ Trvá na tom, že návrh na ocenění Květoně byl namístě: „Ten kluk v tom domě jednoznačně byl, ve kterém patře se pohyboval, to vám teď neumím říct. Ale je to jeden z našich nejlepších policistů. Zasahoval tam a skončil v nemocnici.“

Nakonec vedoucí zve: „Stavte se osobně, ukážu vám záznam, je to tam zadokumentované.“ Z ukázání záznamu ale sejde. „Mluvil jsem s ředitelstvím, máme tiskovou mluvčí, ona se k tomu vyjádří,“ říká druhý den Šimek. Svolí k neoficiálnímu hovoru s Květoněm. Statný mladý muž v bílém triku sedí v přízemí u počítače. Trvá na tom, že do vyšších pater běhal také on a nemůže za to, že si ho nájemníci nepamatují. „Tohle nemám zapotřebí,“ pronáší se slzami v očích. „Myslím, že po téhle zkušenosti od policie raději odejdu.“ Jeho rozhořčení je do jisté míry pochopitelné. O ocenění si neříkal, navrhli ho na něj nadřízení. A z toho, že také jeho odvezli do nemocnice, se dá soudit, že byl na místě nejaktivnější z přítomných policistů. „Kdybych věděl, co mě čeká, tak bych raději před domem s kolegy natahoval pásku,“ posteskne si.

Poté, co jeho komunikace s policií skončila alibistickými nabídkami ve stylu, „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“, se Rostislav Konopa rozhodl svůj zážitek zveřejnit. „Pokud tohle dělají v tak banální věci, jak asi postupují ve vážných kauzách?“ vysvětluje svou motivaci. Policie ho nominovala na Zlatý záchranářský kříž. Za daných okolností si ale myslí, že i kdyby mu byl udělen, přijmout ho nemůže. 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 13/2012 pod titulkem Příliš mnoho hrdinů