Každý má co skrývat, a pokud ne, něco je špatně,“
pronáší Mike Skinner na jednom ze svých dvou čerstvých rozlučkových alb. Skladbu Something to Hide nedoprovází žádný hudební podkres. Hlas je zcela obnažený, posluchač registruje každé zadrhnutí nebo polknutí. Zpěvák tu vypráví o vizi světa, v němž jsou historie našich počítačů a všechny navštívené stránky náhle zveřejněny a dány k dispozici zvědavcům.
Nejtalentovanější britský rapper uplynulé dekády našel v této děsivé představě – jakési osobní verzi WikiLeaks – silné téma. Ačkoli svému projektu vetknul na počátku tisíciletí plebejské jméno The Streets (Ulice), aktuální alba Computers and Blues a Cyberspace and Reds hbitě reagují na to, že novým veřejným prostorem a ulicemi našich životů se staly sociální sítě. Právě to, jak se technologie prolnuly s každodenností, nyní zajímá Skinnera nejvíc.
Když dojdou slova
Debutové album Original Pirate Material katapultovalo v roce 2002 The Streets na vrchol. Týdeník The Observer jej dokonce označil za nejlepší britskou desku nultých let, to proto, že se Skinnerovu ostrému jazyku podařilo břitce popsat pocity mladého flákače, který pro sebe nevidí žádné uplatnění. Tato forma má na ostrovech tradici v hudbě i literatuře: počínaje prvním albem The Clash, deskou Parklife od Blur či Different Class od Pulp, jako knižní ekvivalent…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
