Írán by se měl stát příkladem pro ostatní, rozhodně alespoň optikou analytiků citovaných deníkem The Wall Street Journal. Údaje přicházející z této blízkovýchodní země v posledních týdnech by potěšily srdce nejednoho ekologa stejně jako příznivce nepokřivených tržních vztahů. Spotřeba benzinu v jednom z největších producentů ropy a plynu klesla o čtrnáct procent, zato poptávka po veřejné hromadné dopravě stoupla o pětinu. Přestože je země uprostřed zimní sezony, množství plynu potřebného na vytápění domácností se snížilo o pět procent.
Krok, kterého se režim obával natolik, že do ulic rozmístil pořádkové jednotky, přiškrtil média a rozdal lidem jednorázové vyrovnávací příspěvky, odkazuje ke dvěma protichůdným rysům dnešního vývoje v Íránu.
Zaprvé, sankce mezinárodního společenství jsou na počátku roku 2011 citelné. Teheránský režim má finanční problémy, přestože ceny ropy, hlavního zdroje příjmů země, stoupají.
Zadruhé, prezident Mahmúd Ahmadínežád se odhodlal ke kroku, ke kterému neměli dost kuráže ani předchozí …