Írán by se měl stát příkladem pro ostatní, rozhodně alespoň optikou analytiků citovaných deníkem The Wall Street Journal. Údaje přicházející z této blízkovýchodní země v posledních týdnech by potěšily srdce nejednoho ekologa stejně jako příznivce nepokřivených tržních vztahů. Spotřeba benzinu v jednom z největších producentů ropy a plynu klesla o čtrnáct procent, zato poptávka po veřejné hromadné dopravě stoupla o pětinu. Přestože je země uprostřed zimní sezony, množství plynu potřebného na vytápění domácností se snížilo o pět procent.

Důvodem je nedávné skokové zrušení vládních dotací na energie. Ceny benzinu v Teheránu se v polovině prosince ze dne na den zečtyřnásobily, ceny nafty vystoupaly o více než osm set procent. Státní kase evidentně docházejí peníze. Zrušení plošných dotací na energie a potraviny ve výši 100 miliard dolarů není výrazem zápalu pro tržní ekonomiku, ale nutnosti.

Krok, kterého se režim obával natolik, že do ulic rozmístil pořádkové jednotky, přiškrtil média a rozdal lidem jednorázové vyrovnávací příspěvky, odkazuje ke dvěma protichůdným rysům dnešního vývoje v Íránu.

Zaprvé, sankce mezinárodního společenství jsou na počátku roku 2011 citelné. Teheránský režim má finanční problémy, přestože ceny ropy, hlavního zdroje příjmů země, stoupají.

Zadruhé, prezident Mahmúd Ahmadínežád se odhodlal ke kroku, ke kterému neměli dost kuráže ani předchozí …