Kultura Knihy

Ostrov Sukkwan

63B_R47_2011.jpg
63B_R47_2011.jpg

Američtí kritici přirovnávají sporý a poetický styl Davida Vanna k románům Cormaca McCarthyho, a jeho novelu Ostrov Sukkwan dokonce k dílu Ernesta Hemingwaye. Často se také zmiňuje, že její příběh je inspirován skutečnými událostmi: Vann jako třináctiletý chlapec odmítl nabídku svého otce, aby s ním odjel na rok do divočiny aljašského ostrova, a on se pár týdnů nato zastřelil. David Vann se pokouší domýšlet, co by se změnilo, kdyby otcův návrh neodmítl.

Reklama
Reklama

Takové předznamenání přirozeně vzbuzuje nutkání, abychom jeho novelu četli jako vypisování se z dávných bolestí. Ačkoli autor sám v jednom rozhovoru popírá, že by šlo o literární terapii, je to nakonec právě jen empatie, jež čtenáři dovolí zavřít oči nad značnými trhlinami v zápletce novely. Přitom Vann vyprávět umí opravdu poutavě. Líčí aljašskou krajinu i drsný život v ní s takovou přesvědčivostí, že člověk téměř cítí tu všudypřítomnou prázdnotu, když ostrov zahalí mlha. Podobně jako McCarthy i on boří romantický mýtus idylického života v divočině a odhaluje její krutou a násilnou povahu. Postupně se tu ale začnou objevovat motivy, jejichž vnitřní logika je nesrozumitelná a podivná.

Otec se chová podezřele dvoudomě – přes den je odvážným zálesákem, který dokáže vystopovat a zabít medvěda, v noci se však mění v muže ztrápeného depresemi, jenž budí syna svým nářkem. Syn sice otcovy změny v chování stejně jako čtenář vůbec nechápe, ale kupodivu se ho na jejich příčinu nezeptá. Jednoho dne otcovy deprese vyvrcholí při hovoru s bývalou družkou, které do vysílačky vyhrožuje, že se zabije. Syn hovor náhodou zaslechne, a tak otec spojení přeruší, podá synovi zbraň a poníženě odchází. Syn si však přiloží revolver ke spánku a ustřelí si hlavu. Jen tak. Bez předchozího rozvíjení jakéhokoli motivu, který by ho přivedl k tak hraničnímu aktu. Jeho čin se jeví natolik přepjatý, až člověk na chvíli ztratí chuť pokračovat v další četbě. A vysvětlení se mu nedostane ani později – zbytek knihy tvoří naturalistické líčení toho, jak se otec snaží sesbírat zbytky synova těla a odvézt je na pevninu.

Na rozdíl od zmíněného McCarthyho David Vann nezkoumá podstatu násilí a jeho hrdinové nejsou nuceni projít katarzí. Nijak zajímavě nerozvíjí dokonce ani téma vztahu mezi otcem a synem. Sebevraždu syna nakonec vysvětluje jako oběť, která měla otci nabídnout druhou šanci. V kontextu spisovatelova života se takový nápad dá pochopit coby projev dávného pocitu viny, v literární fikci ale působí bizarně a zcela nesmyslně.

 

David Vann: Ostrov Sukkwan

Přeložil Roman Tilcer, Argo, 162 stran

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte