Jde do tuhého
Události minulého týdne urychlily politické procesy, rýsuje se rozdělení Evropy
Nebyly to sexuální skandály, korupce ani autoritativní manýry, co zlomilo vaz italskému premiérovi Silviu Berlusconimu. Byly to až ony volným okem neviditelné, a přesto tak mocné finanční trhy, toto hrozivě přerostlé dítě globálního kapitalismu. To ony ukázaly prstem na italské dluhopisy, jejichž riziková přirážka se najednou přiblížila k hranici, za níž se před rokem státy jako Řecko či Irsko kácely k zemi. A jelikož Berlusconimu začaly prudce klesat i akcie jeho vlastní obrovské mediální firmy, konečně mu došlo, že je na konci své dlouhé politické kariéry.
Přesto ani tak dramatické přitlačení Itálie na okraj propasti nestačilo k tomu, aby se italští politikové začali chovat racionálně. Samotný Berlusconi vyvolal další paniku na trzích prohlášením, že odejde z funkce až po přijetí reformního balíčku, čímž vyvolal podezření, že to s demisí nemyslí vážně. Pak se zase rozjela debata o předčasných volbách, které by zemi vrhly do měsíců nejistoty a bezvládí. Egoismus politických stran, jež ani tváří v tvář katastrofě nejsou schopny se rychle shodnout na reformní vládě se silnou podporou v parlamentu, vyráží při pohledu zvenčí dech.
Podobný příběh se odehrál v Řecku, kde premiér Jorgos Papandreu sice státnicky odstoupil poté, co pod hrozbou vypsání referenda přinutil politické strany k dohodě o vládě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
