Irving Kahn, newyorský finančník, mohl zasvěceně hovořit o velké hospodářské depresi třicátých let. Zažil ji totiž na vlastní kůži. Pozoruhodný muž a trpělivý investor zemřel v věku 109 let. Informaci o tom přinesl minulý čtvrtek list The New York Times jako placené rodinné oznámení. Kahn byl spoluzakladatelem společnosti Kahn Brothers Group, kde léta předsedal správní radě. Ještě ve 108 letech pracoval tři dny v týdnu; dojížděl do práce a pročítal finanční zprávy. Také jeho sourozenci se dožili více než sta let. Při této příležitosti odemykáme jeho profil:
Posloucháme to s obavami každý druhý den – burzy padají, trhy panikaří, státy se hroutí. Existuje ovšem muž, který nad to vše musí být povznesen, a přitom pracuje v oboru. Za třiaosmdesát let, co se na trzích pohybuje, už totiž na vlastní oči viděl úplně všechno, včetně krize v roce 1929. Pan Irving Kahn, 105 let, nejstarší investiční bankéř na světě.
Odpor je nemožný
Na letošního 19. prosince má naplánovaný program jako na každý jiný všední den. Vstane v sedm hodin ráno, posnídá jako vždy velmi střídmě, nejspíš jen kávu. Pak z bytu na horním Manhattanu sjede do kanceláře na Madison Avenue, byť ještě nedávno chodil pěšky nebo jezdil autobusem za zlevněnou cenu pro seniory, v kancelářské budově vyjede výtahem do dvaadvacátého patra. Úderem osmé už bude sedět za stolem v prostorné kanceláři s velkými okny, která se sluší a patří pro předsedu správní rady prestižní newyorské investiční společnosti, projede zprávy z burzy na internetu a pak si přečte The Wall Street Journal a Financial Times. Na konci dne, během něhož bude sledovat pohyby na trzích a rozhodovat, na koho vsadit, si pravděpodobně domů odnese zprávu o kondici nějaké firmy a u večeře si ji přečte, jak to podle svých dětí dělá „odjakživa“.
Bude to běžný den investičního bankéře, jakých po New Yorku běhají tisíce. Ovšem s tím rozdílem, že Irving Kahn právě ten den oslaví 106. narozeniny. A s tím rozdílem, že v celém finančním světě neexistuje nikdo, kdo by pamatoval černý čtvrtek na newyorské burze v roce 1929 a všechny zvraty, které potom následovaly, relativně beze ztrát či jen s malými potížemi je všechny přežil a byl do dnešního dne stále „ve hře“. A od doby, co před patnácti lety po pětašedesáti letech manželství ovdověl, prý pracuje ještě více.
Než se dostaneme ke Kahnově třiaosmdesát let trvající investiční kariéře, je třeba připomenout, že tím superlativy v jeho životopise nekončí – spolu se svými sourozenci byl také opakovaně předmětem zkoumání lékařů a genetiků. Sestra Helen sice zemřela před třemi týdny, těsně před svými 110. narozeninami, a další sestra Lee před šesti lety ve 102 letech, ale ani tak Kahnovi nenašli v doložené historii sourozenecké dlouhověkosti konkurenci a Irving a „baby brother“ (benjamínek) Peter, který před dvěma lety překročil stovku, zůstávají mezi nejstaršími sourozeneckými dvojicemi na světě.
Irving Kahn je potomkem polských židovských přistěhovalců, kteří na konci devatenáctého století našli živobytí a svobodu na dolním Manhattanu. Soudě podle fotografií na Kahnově pracovním stole ho vychovali už v americké tradici – na jedné jako čtyřletý v kraťasech pózuje s brokovnicí v ruce. Ale hlavně v přesvědčení, že cesta k úspěchu vede skrze tvrdou a soustavnou práci. Začínal jako asistent slavného ekonoma Benjamina Grahama na Kolumbijské univerzitě, který ho ovlivnil natolik silně, že po něm pojmenoval jednoho ze svých synů a později jako investor následoval Grahamem propagované zásady tzv. value investing.
Zjednodušeně řečeno, při takovém postupu hledá investor vždy jen akcie, jejichž skutečná hodnota, která se zjišťuje pečlivým studiem ekonomických ukazatelů, je vyšší než cena na trhu. „Klíč je v tom neposlouchat, co si někdo o hodnotě nějakých akcií myslí nebo tvrdí, ale podívat se pořádně na čísla,“ shrnul Kahn svoji strategii letos v létě pro časopis Newsweek. (Respekt s žádostí o krátký rozhovor neuspěl, podle mluvčí firmy Debbie Harten si pan Kahn „dává momentálně od rozhovorů kvůli časovému vytížení i věku pauzu“.)
Je to velmi pracný proces, při němž se na zisk často čeká celá léta, nicméně za odměnu pak nepodléhá prudkým výkyvům trhů a je odolnější vůči bublinám. A právě kombinace pečlivosti, opatrnosti a širokého rozhledu (v orientaci na trzích mu pomáhá vášeň pro vědu a zvyk číst všechno, co mu přijde pod ruku) způsobila, že Kahnova kariéra v byznyse známém strmými vzestupy a ještě prudšími pády trvá už tolik let.
Na Wall Street začínal vpředvečer černého čtvrtka jako úředník v makléřské firmě a v levném bytě, na konci třicátých let už – pro manželku Ruth a děti – kupoval dům na předměstí New Yorku. I během krize totiž díky vlastní píli objevil dost společností, kterým se navzdory hospodářské recesi dařilo. Pak pokračoval v nejrůznějších investičních společnostech, až si v roce 1978 založil se syny svou vlastní firmu Kahn Brothers. Společnost teď řídí Kahnův nejmladší syn Thomas (zbylí dva synové předběhli otce s odchodem na odpočinek) a pracuje v ní i jeden z vnuků, Andrew. Kahn senior je ve firmě přítomen jako rádce a vizionář.
Po vypuknutí krize odstartované před třemi lety pádem Lehman Brothers Irving Kahn představoval střízlivý hlas upozorňující, že nenastal konec světa, a korigoval kulhající paralely s pádem burzy v roce 1929. V podstatě se mu nikdo neodvážil odporovat, protože Kahnově přímé zkušenosti nemůže nic konkurovat. „Dnes existuje spousta příležitostí a lidé by si neměli stěžovat,“ řekl Newsweeku. „S jedinou výjimkou – když neslouží zdraví.“
Geny, cigarety a saláty
Zatímco ekonomy zajímá tajemství Kahnova dlouhodobého stabilního úspěchu na burze, lékaře a vědce provokuje jeho dlouhověkost. Když byl ještě kompletní, byl kvartet sourozenců Kahnových opakovaně testován a zkoumán.
Odpověď se ovšem hledá obtížně. Každý totiž do kmetského věku dospěl za použití značně odlišných „metod“, jak loni na podzim v obsáhlém textu popsal německý týdeník Der Spiegel. Helen, profesí psycholožka, módní kritička a televizní moderátorka, celý život přísahala na krvavé steaky, čokoládu a koktejly a kouřila dohromady přes osmdesát let.
„Kouřím pořád, každý den, to je hodně cigaret,“ říkala Helen reportérce Spiegelu, když spolu s Irvingem poobědvali krabí koláčky a jako zákusek čokoládový dort. Při představě zeleninového salátu a ranního sportování krčila dáma, jíž se pro šťastnou povahu od dětství přezdívalo „Happy“, znechuceně svůj napudrovaný nos. Opačný účinek na ni měla vyhlídka na večer v exotické restauraci nebo v Metropolitní opeře, kde byla pravidelným hostem od roku 1918, kdy ji otec vzal na operu k sedmnáctým narozeninám.
Naproti tomu Irving věří na střídmost. Jednou za tři měsíce si dá „nanejvýš“ skleničku bílého, jinak se stravuje jednoduše, jí hlavně zeleninu, byť steak taky neodmítne. Sice jeden čas kouřil, ale nechal toho, a přestože potřebuje silné brýle (na čtení novin pak lupu) i naslouchátko a s každodenním provozem mu pomáhá pečovatelka, nedá dopustit na pohyb na vzduchu. Přes tyto rozdíly je nicméně spojoval jeden výrazný rys. „Všichni vykazovali schopnost vášnivého zaujetí. Všichni měli něco, co je zajímalo celý život,“ píše z Ameriky v e-mailu Samiha Shafyová, autorka reportáže Spiegelu. „Pro Petera to je fotografie a film, pro Irvinga jeho firma a pro Helen to byla móda. Všichni měli chuť se učit nové věci a poznávat nové lidi.“ A na tom, že mentální aktivita je klíčová pro dlouhý život, se nakonec shodli i Kahnovi. „Nesmíte nechat zahálet svůj mozek. Musíte se každý den ráno na něco těšit,“ říká Irving Kahn.
Někteří ekonomičtí analytici pak dokonce vidí souvislost mezi jeho požehnaným věkem a povahou jeho investic. Value investing je totiž méně riskantní, a tudíž méně stresující, a nikoho z nejznámějších vyznavačů této metody nesklátil infarkt v padesáti. Zmiňovaný ekonomický guru Benjamin Graham žil do dvaaosmdesáti, jeho blízký spolupracovník David Dodd zemřel v třiadevadesáti. Nejslavnější „hodnotový investor“ Warren Buffett je v jedenaosmdesáti fit a stále aktivní. Jde o zajímavý postřeh, který nicméně nevysvětluje, proč rekordy lámala i bohémská Helen, jež o burzu nezavadila.
Tady se o vysvětlení pokusil lékař a genetik Nir Barzilai, který sourozence zkoumal v rámci studie o dlouhověkosti v newyorském Institutu pro výzkum stárnutí, v níž testoval stovky rekordmanů mezi 95 a 112 lety věku. Přišel na to, že životním stylem to skutečně nebude. Stejně jako Helen mnozí z nich kouřili, nesportovali a ignorovali zásady zdravého stravování.
Co ovšem měli všichni společného (a s nimi také sourozenci Kahnovi), byly jisté genetické zvláštnosti, speciální koktejl, namíchaný tak, že u svých majitelů vylučuje nebo minimálně oddaluje choroby, jež obvykle vyšší věk přináší. „Stárnou prostě jinak,“ shrnuje svoje poznatky lakonicky Barzilai. Kahnovi tak kupříkladu mají „od přírody“ zvýšenou hladinu tzv. dobrého cholesterolu, k němuž se lidé obvykle dopracují zdravou stravou a pohybem a který významně snižuje riziko srdečních nemocí a demence.
Ať už jsou to geny nebo neukojitelná zvědavost, jedno je jisté: Irving Kahn, ročník 1905, se zatím do penze nechystá.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
