Měla by Amerika vnímat Čínu jako rovnocenného partnera, až budou obě země stejně mocné?“ ptal se bývalý poradce australského ministra obrany Hugh White svých amerických kolegů. Odpověď zněla: Ne. „A myslíte, že se Čína spokojí s něčím jiným než být vám rovnocenným partnerem?“ ptal se dál Američanů. Jejich odpověď byla stejná: Ne. „A jak si tedy představujete, že spolu mohou Spojené státy a Čína v míru vycházet?“ zněla jeho poslední otázka. Američtí kolegové pouze pokrčili rameny.
Dilema popsané v historce z Whiteova eseje, kterou v listopadové speciální příloze o roli Číny ve světě citoval týdeník Economist, se minulý týden vznášelo nad setkáním amerického a čínského prezidenta ve Washingtonu. Jak Čínu zapojit do mezinárodního řádu, v němž dnes dominují Američané? Jak dodat Číňanům pocit, že jsou plnoprávným členem světového společenství a zároveň se nevzdat západních ideálů demokracie a individuální svobody? Jak zabránit konfliktům, které v minulosti vznikaly při vzestupu nových mocností? To jsou klíčové otázky pro 21. století.
Jak přemýšlí?
Základním krokem při zvládnutí této výzvy je čínského partnera, případně rivala poznat. Jak se rozhoduje? Jaké jsou jeho silné a slabé stránky? Co si o nás myslí? Prostě jak přemýšlí? Zní to jako banální úkol, který při určení správné taktiky před zápasem plní každý fotbalový trenér. V případě Číny to je ale nesmírně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
