Má veřejnost právo vědět, kdo jak hlasoval při volbě generálního ředitele České televize? Podle šéfa Rady ČT Milana Uhdeho ano, zatím je prý ale v menšině. Dosud se vždy hlasovalo tajně a pokaždé kolem toho byly dohady, kdo koho ovlivnil či uplatil. Mandát ředitele pak nebyl odvozován od síly jeho projektu, ale od síly jeho skryté lobby. To ho pochopitelně oslabovalo před laickou a odbornou veřejností.
Měla by se tedy změnit praxe a volit veřejně? Argument proti je ten, že radní mají právo na hlasování podle svého svědomí a veřejná proklamace je zbavuje svobody. Jinými slovy, že se mohou bát toho, že je někdo bude nějakým způsobem trestat za jejich rozhodnutí.
Argument pro zase říká, že v zemi, kde různí šíbři ovlivňují kdeco (mimochodem včetně volby prezidenta, což jsme viděli v roce 2008), je nutná alespoň minimální veřejná kontrola. Kam není vidět, tam se daří temným silám. Je to podobně jako při čištění v kuchyni, kam se nedostane kartáč, tam se hemží bakterie.
Přidejme ještě jeden důvod pro veřejnou volbu: Pokud se někdo bojí veřejně obhájit svoji volbu, nemá se do tak významné instituce hlásit. Navíc dnes je těch podezření z ovlivňování rady zase o něco více, než tomu bylo před lety. Tady není lepší obrana než transparence.
Tím spíše, že když kolega Ondřej Kundra vyrazil za radními (viz článek na str. 17–20), aby zjistil, čím si jejich podporu zasloužil druhý nejúspěšnější kandidát Radomír Šimek, až na jednoho všichni řekli, že jemu svůj hlas nedali. Pokud tedy nemáme paralelní vesmír, ve kterém existuje ještě jedna hlasující rada, něco tady nesedí.
Nic proti panu Šimkovi, ale nikdo o něm moc neví, tedy snad jen to, že jeho kandidátský projekt byl ze všech nejslabší. Moc toho nevíme ani o dalších finalistech, takže se nelze divit tomu, že všichni jsou tak trochu překvapení, nervózní a zmatení.
A ještě jedna informace provozní. Jak jste si jistě všimli, držíte v rukou dvojčíslo – třetí a předposlední z letos naplánovaných. Mimo jiné vám přináší přílohu Jak si užít kvalitní jídlo. Další Respekt tak vyjde až za čtrnáct dní.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
