Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Kultura Knihy

Bez viny a bez trestu

71_R38_2011_s.jpg
71_R38_2011_s.jpg
Esejistická kniha Jeana Améryho Bez viny a bez trestu u nás sice poprvé vyšla už před více než deseti lety, patří ale k těm, k nimž je třeba se neustále vracet. To teď umožňuje její druhé vydání v nakladatelství Prostor.

Jean Améry, původem rakouský Žid, začal psát své eseje v roce 1964, kdy se v Německu otevřely procesy s příslušníky SS a německá společnost byla znovu a intenzivně přinucena zaobírat se svou temnou historií. Z jedné strany se ozývaly hlasy odsuzující kolektivní vinu (tvrdily, že sebemrskačství už bylo dost), z druhé strany zaznívaly protesty proti nízkým trestům. V té době se Jean Améry rozhodl, že jako bývalý vězeň z Osvětimi, Buchenwaldu a Bergen-Belsenu podá své svědectví.

Reklama
Reklama

V předmluvě píše, že se chtěl nejprve pokusit o objektivní přístup, ale postupně zjistil, že „kde mělo být zcela vymýceno ,já‘, tam se ukázalo jako jediné použitelné východisko“. Jeho eseje se tak pohybují na pomezí autobiografie a filozofických úvah a vedle knih Prima Leviho patří k tomu nejpodstatnějšímu, co bylo o holocaustu řečeno. Počínají promýšlením toho, nakolik v koncentračním táboře může přežívat prostor pro ducha a vědomí. Podle něj tu žádný takový prostor není, protože duch nemůže přežít ve zkoušce, v níž je člověk veden jako dobytek na porážku a všechno se redukuje na bytí v umírání.

Když potom Améry pojednává o svém mučení, píše, že sadismus nacistů nevedl jen k utlučení ducha, ale i sebe-vědomí, kdy byl člověk převeden na pouhou tělesnost a tuto destrukci si už v sobě nesl do konce života. „Kdo prošel mučením, už nemůže být na světě doma. Postup destrukce nejde vymazat.“ Z této pozice pak pojednává o svých resentimentech, kdy vysvětluje, proč není schopen Němcům odpustit a proč je taková nesmiřitelnost dokonce nutná. Dochází i k obhajobě kolektivní viny a mezi provinilé počítá i řady mlčících.

Tento i jeho další závěry vybízejí k pozastavení. Například když tvrdí, že komunismus s nacismem nelze srovnávat. Zatímco komunismus byl totiž dle jeho mínění veden ve svém násilí alespoň nějakou ideou, nacismus byl prostým ztělesněním sadismu jako filozofie, negací druhého člověka, na němž mučící „uskutečňuje vlastní totální suverenitu“. Vězeň gulagu by mu ale oponoval, že co platí v ideologické rovině, na té lidské se redukovalo na stejnou úroveň. O čem se nicméně s Jeanem Amérym nikdo přít nebude, je jeho temná vize, že na dramaturgii antisemitismu se pracuje i nadále: „Co by se stalo, kdyby arabské země (…) dosáhly ve válce proti malému Izraeli totálního vítězství?“

 

Jean Améry: Bez viny a bez trestu

Přeložili Daniela a Miroslav Petříčkovi, Prostor, 192 stran

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte