0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Dopisy16. 1. 20113 minuty

Dopisy

Astronaut

KLUCI Z KOLA VEN
RESPEKT 1/2011

V článku v rámečku s titulkem Tři pilíře úspěchu nás s manželem zarazila hned první věta. Konkrétně to, že by desetileté dítě mělo znát úhel mezi hodinovými ručičkami, kdy jedna ukazuje 9.45 a druhá 10.05 hodin. Asi jsme neporozuměli zadání, ale nenapadá řešení. Celkem v tomto příkladu tedy vystupují čtyři ručičky – dvě hodinové a dvě minutové (ale i těm se asi říká občas hodinové)? Které dvě ručičky jste měli na mysli?

↓ INZERCE

Ještě že už nemusíme na základku, zhoršili bychom český průměr…

Anna Ptáčková

Pro pochopení mělo být uvedeno, že jde o vypočtení úhlu mezi dvěma VELKÝMI hodinovými ručičkami, jde tedy o dva ciferníky. Celý ciferník pak má 360 stupňů, je rozdělen na 12 dílků, jeden dílek je 30 stupňů a každá minuta tak odpovídá čtyřem stupňům.

POLITIKA JE POKEROVÁ HRA
RESPEKT 1/2011

K vynikajícímu rozhovoru s Vítem Bártou mám jen malou technickou poznámku. Když už latinsky, pak pokud možno správně, jinak lépe česky. Výraz „qui bono?“ neznamená vůbec nic. Ono úsloví zní „cui bono?“. Často se v tomto chybuje.

Tvar qui je vztažné zájmeno mužského rodu jednotného i množného čísla v 1. pádě, znamená tedy který/kteří/jenž/již, což by byl dohromady nonsens. Kompletní skloňování zájmena kdo má tyto tvary: quis, cuius, cui, quem, quo (kv se ve 2. a 3. pádě mění na k).

Zdravím, dr. Novák

JOCH NA ŠPATNÉ ŽIDLI
RESPEKT 1/2011

Úvodem k mým výhradám ke komentáři Petra Třešňáka si dovoluji uvést několik informací k mé osobě. Je mi 77 let, v manželství žiji 54 let (v roce 2006 jsme oslavili „zlatou svatbu“), rozvedený jsem nebyl, máme dvě děti a obě vysokoškolsky vzdělané a obě nám dělají radost. Toť vše.

Dovoluji si proto vyjádřit plný souhlas s názory Romana Jocha na velice důležitou funkci manželské rodiny. Proto mě překvapuje autorovo jisté zlehčení, uvedené v článku.

K tomu dodávám, co mi dnes na stavu naší demokratické společnosti v souvislosti s daným tématem vadí:

– hluboce podceňovaná funkce muže, živitele rodiny (manželské i nemanželské). Příčinu lze hledat i v silných emancipačních snahách žen, vyjádřených v extrémních projevech feministických hnutí;

– v mnoha případech neskutečná zátěž, kladená na muže v rodině, související s pracemi v domácnosti a při péči o děti. K tomu nutno uvést nové dimenze práce mužů ve všech sociálních vrstvách i povoláních. Krátce řečeno – „dělník, úředník i manažer nesmí v kapitalistickém systému hledět na zákonnou pracovní dobu a občas je nucen ji prodloužit“. To je skutečnost a je to správné;

– přehnaná liberalizace při výchově dětí a mládeže v rodině. Chování dětí, které postrádají respekt k rodičům, hraničí později i s krutostí vůči seniorům (prarodičům);

– absence spravedlivé přísnosti rodičů vůči dětem. Právě toto pan Třešňák odmítá. Výsledkem je neuvěřitelná měkkost obou rodičů a ta často vede až k jejich zesměšňování ve vyjadřování dětí, zvláště v pubertě.

Ing. Petr Lewi, Karlovy Vary


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].