0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Komentáře9. 1. 20113 minuty

Česko, důl Evropy

Sázka na obnovitelné zdroje energie by se vyplatila

Gary Kendall, šéf londýnského think tanku zaměřeného na udržitelný rozvoj, nabízí v jedné ze svých prací fiktivní konverzaci z poloviny 80. let minulého století: „Během 20 let si budeme kupovat přenosné telefony menší než balíček karet, které se budou dát používat kdekoli na světě, a taky s nimi fotit, filmovat, poslouchat hudbu a dívat se na televizi,“ tvrdí jeden hlas. „To je hloupost, telefony přece už máme, a taky kamery, walkmany a přenosné televizory,“ namítá druhý a na otázku, zda někdy slyšel o finské firmě Nokia, odpovídá, že je to přece známý výrobce pneumatik.

I když může být přílišný technooptimismus někdy zrádný, lze na této konverzaci ukázat rozdílný přístup k možnostem získávání energie z obnovitelných zdrojů, tedy pomocí větru, slunečního záření, biomasy a podobně. Zatímco Česko, pátý největší vývozce elektřiny na světě, alternativní energii tradičně nedůvěřuje, v Německu je situace jiná. Tamní vláda chce do poloviny tohoto století přestavět motor celé ekonomiky tak, aby jej hnala převážně „zelená“ energie. Studie ukazují, že je to možné technicky i ekonomicky. Že ve střední Evropě dostatečně nesvítí slunce a nevyzpytatelné přívaly větrné elektřiny způsobují v sítích nezvladatelnou pohromu? Není to pravda, všechny tyto problémy lze řešit, i když některé jen za cenu značných investic.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Surovinová bezpečnost

Má smysl se jim vyhýbat? Cena ropy se opět blíží k hranici 100 dolarů za barel, a pokud čínská ekonomika poroste dosavadním tempem, éra levných surovin se už nejspíš nevrátí. Alternativní energie znamená mimo jiné surovinovou bezpečnost. Zároveň je odvětvím, které vyžaduje kvalifikovanou pracovní sílu a špičkový výzkum, v čemž se skutečně podobá mikroelektronice. A podobně jako u počítačů či mobilů s sebou výzkum a expanze výroby nesou pokles výrobních nákladů a zlevňování. V Česku se provozovatelé solárních elektráren těší pověsti veřejných nepřátel a stát zbytečně tvrdým zásahem celé odvětví až příliš radikálně přidusil. Snad to ale není zase taková katastrofa: cena fotovoltaiky klesá tak rychle, že žádná finanční podpora možná v dohledné době nebude nutná.

Přechod k obnovitelným zdrojům má jistě svoje rizika, jako ostatně každá neprošlapaná cesta. Vyžaduje politické rozhodnutí na desítky let dopředu. Představa, že alternativní zdroje mohou fungovat jako doplněk velkých uhelných a jaderných elektráren, je totiž mylná. Už v roce 2020 budou německé rozvodné sítě kvůli nestálé povaze elektřiny z větru a slunce čelit takové nestabilitě, že klasické velké elektrárny budou muset začít vyklízet pole. Jejich provoz se stane technicky velmi obtížným a ekonomicky se přestane vyplácet (například jaderné elektrárny mají v Německu skončit přibližně do roku 2040). Tak radikální sázka na zelenou energii, k jaké se německá vláda odhodlala, tedy vyžaduje totální přebudování celé energetiky. V konečném součtu se to zřejmě vyplatí, ale obtíže budou značné.

Mimo hlavní proud

Česku podobná vize chybí. Výpočty přitom ukazují, že i u nás sahají možnosti alternativních zdrojů daleko za horizont současných plánů. Pokud ale nepřestaneme být uhelnou elektrárnou a dolem Evropy, zaplatíme za to přetrvávající závislostí na fosilních palivech, zbytečně velkou mocí energetických koncernů a vývozem životního prostředí za hranice. A možná i tím, že zůstaneme mimo hlavní proud evropské energetiky.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].