Státní zastupitelství po konci éry Renaty Vesecké a jejích skandálů vypadá najednou trochu nudně. Jenže není. Reformy a personální změny, na kterých pracují šéfové instituce, jsou vlastně dobrodružnou cestou, jak vymanit státní zástupce ze závislosti na politicích, která je na evropské poměry nebývalá. Sledovat, jak se státní zastupitelství mění v instituci, v jejíž nasazení a profesionalitu v boji proti všudypřítomné korupci budeme snad moci věřit, je dokonce napínavé.
Nejvyšší státní zástupce je ve funkci deset týdnů. Za tu dobu je patrné, že jeho instituce se bude opírat o lidi, kteří v minulých letech projevili odvahu a nebáli se kritizovat třeba manipulaci Renaty Vesecké v kauze Čunek. Prakticky všichni kritici byli za Vesecké ze svých postů vyhozeni, ale Zeman už většinu z nich vrátil zpět. To byl první krok, s nímž souvisí i čerstvý návrh na odvolání vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly, který měl na triku boj proti korupci a selhal.
Jenže jen personálně obnovit státní zastupitelství do podoby před případem Čunek nestačí. Zeman si uvědomuje, že státní zastupitelství potřebuje hluboký řez. Žalobci fungují bez nějakého řádu, jejich kariéry jsou závislé na libovůli nadřízených. Kariéry těchto šéfů jsou zase závislé na rozhodnutí politiků, především ministra spravedlnosti. Chuť žalobců něco vyšetřit je ochromována obavou z odvety mocných a právě Čunkův případ toho byl ilustrací.
Promyšlená operace
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
