Střední třída v Británii upadá. Jedním z důkazů tohoto smutného vývoje je prý fakt, že už přes sedmdesát let žádný britský tenista nevyhrál tenisový grandslam. A když se letos konečně Andy Murray (budiž mu odpuštěno, že je Skot) probojoval do finále Australian Open, ten Švýcar mu nedal šanci! 

Z našeho pohledu jsou Britové možná trochu divní, když tak rádi hledají souvislost mezi tenisem a stavem společnosti, ale jejich debata není úplně nesmyslná. Tato hra byla od svého zrodu v 19. století sociálním jevem a dodnes jím je. Dobří tenisté pocházeli většinou z lepších rodin, neboť jen ty mohly svým dětem poskytnout finanční zázemí pro rozvoj jejich talentu, jehož součástí je vysoký intelekt, který se podle elitářských Britů vyskytuje nejčastěji právě mezi dětmi ze střední třídy.

Ten uhlazený Švýcar zdánlivě potvrzuje, že britská debata je oprávněná. Nejlepší tenista všech dob a vítěz šestnácti grandslamů Roger Federer (29) totiž pochází z typické střední třídy a zůstává jejím reprezentantem i teď, když se díky tenisu vyšvihl mezi bohatou elitu a stal se společenským fenoménem. Nicméně v jednom bodě by argument Britů neobstál: Federerův talent je totiž natolik výjimečný, že se sociálním původem nemá nic společného.

Fyzikální zákony
„Jak může dát vítězný úder z takové pozice?“ ptal se nevěřícně John McEnroe, když pro televizi komentoval finále US Open v roce 2005 mezi Andrem Agassim a Federerem. Šlo o jeden z těch neuvěřitelných Federerových úderů, kterých se za léta nasbíraly desítky a na YouTube zásobují žebříček nejlepších tenisových momentů v historii. „McEnroe se ptal oprávněně,“ napsal v New York Times americký spisovatel David F. Wallace. „Bylo to nemožné, něco jako Matrix. Má žena uslyšela hluk, vešla do pokoje a uviděla mě před televizí na kolenou s vyvalenýma očima, popcorn rozházený po gauči.“