Mikuláš Dzurinda, bývalý slovenský premiér, už dávno ničím nepřekvapil. Jeho někdejší reformní zápal i svěží jazyk léty zvětraly do květnatých frází bez obsahu. A přesto se mu minulý týden podařilo novináře zaujmout: vyhlásil totiž, že jako předseda opoziční SDKÚ nebude v letošních červnových volbách kandidovat.
Bohužel, toto rozhodnutí přišlo velmi pozdě. Dzurinda počátkem 90. let uzavřel s politikou sňatek z lásky, ale po prohraných volbách v roce 2006 s ní měl podepsat rozvod z rozumu. Byl možná jediný na celém Slovensku, kdo to nechápal. Promeškaná příležitost k odchodu dnes ohrožuje nejen stranu, kterou v roce 2000 s takovým elánem zakládal.
Dzurindovo překvapivé prohlášení totiž přišlo po drtivých útocích premiéra Roberta Fica, který uspořádal sérii tiskových konferencí, na nichž v roli policejního vyšetřovatele hřímal o praní špinavých peněz a vytahoval papíry s důkazy, že SDKÚ byla po léta financována přes papírové firmy v Londýně.
V médiích se strhla bouře, která ještě stále trvá a do rozbahněné řeky se z levého i pravého břehu ulamují celé kusy pracně budovaných symbolů. Spoušť, která se po opadnutí vod ukáže zejména na pravém břehu, může být tragická, neboť SDKÚ navzdory svému ideovému vyčerpání stále ještě reprezentovala moderní liberální pravici a svou existencí udržovala při životě legitimitu reforem z dob Dzurindovy vlády.
Podezřelé, ale hlavně nedůstojné proudění stranických peněz přes…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
