Maxi je nová mini. Místo extrémně krátkých sukní se nosí extrémně dlouhé. A to je dobře, protože zima je tuhá. A odhalená kolena se v této zimě podobají teplotou i vzhledem chlazenému brojlerovi, což není pro jejich majitelku nejlepší vizitka.
Ani s maxi to ale není úplně jednoduché. Módní blogeři i žurnalisté až příliš často zdůrazňují, že to je výzva, což jinými slovy znamená, že zase tak hezké maxisukně nejsou. A že majitelka se musí dost snažit, aby okolí uvěřilo, že jsou. Zabývají se tím i seriózní listy, třeba anglický Independent upozorňuje se vší vážností na riziko, že „dlouhé sukně konotují naivitu a nevkusnou nastrojenost, takže je snadné v nich vypadat jako vesnická nána“. Internet je také plný rad, jak se s riziky vyrovnat. Například: „nepřežeňte to s kanýrky, ať nejste jako tetiččina záclona“ či zase „nebuďte jako jeptišky“ anebo „spíš než boho buďte grunge“, což není snadné pochopit, natož udělat. Všechny ty články jsou doprovozeny fotkou nějaké té Gwyneth Paltrow nebo Kate Moss, která má ovšem za sebou tolik flámů, že stěží může vypadat jako jeptiška. Dále je v každém článku ujištění, že ženy, které maxisukni zvládnou, budou ženštější a romantičtější než kdy dřív.
Což ovšem kontrastuje s výrokem:
„V maxisukni vypadá každá žena jako předpotopní slon.“
Ten pochází z petiční akce proti dlouhým…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
