Ten muž ve sportovní bundě je upřímný a jde rovnou k věci. „Já o hodně nových členů zas tolik nestojím,“ říká. „Teď mám ve své organizaci kolem dvaceti lidí a to byste měl vidět, jak je někdy těžké sladit názory a prosadit společný postoj, když se tam každý začne vykecávat.“
Jsme v centru Prahy v hospodě Jedová chýše, na oficiálním pohovoru k žádosti o členství v nejmenší vládní straně Věci veřejné (VV). Dalibor Sadovský, šéf jedné z pražských buněk VV, samozřejmě neví, že jde jen o náš test stranické prostupnosti. Bere nás jako regulérní zájemce a vystupuje po celou dobu neoblomně.
„Musíte k nám opravdu rychle vstupovat? Nemůže to počkat?“
ptá se opakovaně. Když dál trváme na svém, dostáváme příslib, že příští měsíc nás tedy pozve na stranické setkání a pak se uvidí, co dál.
„Díky za váš zájem, teď už mám ale další schůzku,“
zvedá se Sadovský od stolu.
„Počkejte, ozvu se.“
O den později a dva kilometry dál hypnotizuje v centrále TOP 09 návštěvníka z nástěnné plazmové televize její lídr a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, pod nímž dokola běhá slogan „Neusmát se na nikoho za celý den je zločin“. Na přítomnou recepční tohle zaklínadlo evidentně funguje. „Co pro vás můžu udělat?“ ptá se dobře naladěná žena. Když se dozví, že jsme si před…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
