Nejde samozřejmě doložit, že načasování vládního postupu proti boomu slunečních elektráren souvisí s nynějšími volbami. Nicméně leccos nasvědčuje tomu, že hlavním motorem pro rychlé nalezení alespoň nějakých kroků byla víc politická než ekonomická logika. Schválený balíček se totiž snaží zejména vyslat voličům zprávu, že dražší elektřiny se nemusejí bát, méně již však hledá nejlepší cestu, jak ven ze vzniklé šlamastiky.
Majitelé elektráren mají pravdu, když říkají, že teď budou pykat za chybu státu, neboť jejich touhu po zisku lze obtížně kritizovat. Přesto je ale dobře, že se vláda pokouší nějaká opatření vymyslet. Problém ovšem je v její snaze hlavně zabránit co nejdříve růstu cen elektřiny o pár jednotek procent a méně zvažovat dopady v kontextu celé energetiky či delším časovém horizontu.
To samozřejmě neznamená, že všechny vládní nápady jsou špatné. Jasné rozlišení mezi fotovoltaickými panely umístěnými na střeše a těmi na zemědělské půdě je správné. A přes riziko arbitráží je i zavedení srážkové daně ekonomicky nejčistším postupem. Horší už to je s úvahou omezit růst cen elektřiny pomocí výnosů z emisních povolenek. Ne proto, že by bylo špatné povolenky. Hlavním problémem je to, že objem peněz z povolenek by řešil situaci jen na několik málo let, a ještě horší je fakt, že se tím de facto zavádí státní dotace cen energií, která se navíc bude později velmi špatně odstraňovat.
Ještě podstatnější jsou však body, které v balíčku chybí. Prvním je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
