Od věci•3. 10. 2010•4 minuty
Ženy nebereme
V Moskvě probíhá simulovaný let k Marsu. Skupina šesti mužů tráví rok a půl v izolaci, virtuálně absolvují celou expedici včetně přistání a pobytu na povrchu planety. Ruský psycholog Vadim Guščin byl jedním z vědců, kteří tento společný projekt Evropské kosmické agentury a ruské akademie věd minulý týden představili na Mezinárodním astronautickém kongresu v Praze.
Podobné výzkumy už v minulosti probíhaly, čím se ten současný liší?
Poprvé simulujeme autonomní let, takže posádka bude celých 520 dní zcela odkázána sama na sebe. To vyžaduje dobrodružné povahy, jedince, kteří nejsou jen poslušní a disciplinovaní. V minulém experimentu Mars 100, který trval 105 dní, jsme měli skupinku konzervativních, poslušných lidí. Takoví se hodí k orbitálnímu letu, během něhož poslouchají příkazy řídícího střediska, a když se jim něčeho nedostává, mohou si to objednat ze Země. Ovšem při meziplanetární expedici musíte mít všechno s sebou. Dojde-li vám zubní pasta, nezbývá než se bez ní obejít. Proto také nemáme v naší posádce žádné ženy. Ty totiž spotřebují mnohem víc vody než muži. Víc se myjí. Ne všechna voda se dá recyklovat, a přitom jde o klíčový zdroj k pití, hygieně a jako ochranný štít před radiací. Nechceme mít na palubě hádky o vodu.
Takže ženy nakonec nepoletí ani na Mars?
Ne. Navzdory všem psychologickým a vztahovým výhodám, které by jejich účast měla.
Nemyslíte, že problém s vodou se časem vyřeší pomocí nových technologií?
To by bylo skvělé. Nejsem sexista. Pokusy amerických kolegů, kteří simulovali let na Mars v poušti v Utahu, ukázaly, že posádky složené ze samých žen mohou podat lepší výkon než posádky čistě mužské. Jestliže ale existují normy a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
