V lepší části země

Tady před levným supermarketem se někdo takový určitě najde. Takzvaný Jammer-Ossi. Tedy někdo, kdo běduje, lituje a říká: „Kéž bychom si nechali tu zeď!“ Ve špinavých panelácích kolem dokola však nelze vystopovat sebemenší náznak života. Mezi domy profukuje přes velké prázdné plochy podzimní vítr, za ruinou s rozbitými okny, která byla ještě nedávno školou, se lhostejně točí rotory větrníků.

V chladném poledni koncem září se na sídlišti Wolfen-Nord, zhruba 50 kilometrů na sever od Lipska, na ulici nechce vůbec nikomu. Až se konečně objevuje Günther. Věk 56 let, šedivé vousy, modré tepláky a dva pudlové na vodítku. Roli Jammer-Ossi hraje dokonale: má slušný byt, práci a od revoluce v roce 1989 si stihl koupit už třetí auto. A přece je nespokojen. Protože jeho kolega na západě za stejný výkon dostává víc peněz, jeho manželka už dlouho nemůže sehnat práci a demokracie vám je k ničemu, „když si politici stejně dělají, co chtějí“.

„Po revoluci se zhoršilo vlastně všechno,“

říká Günther.

A není to žádné překvapení. Město Wolfen se během posledních dvou desetiletí stalo symbolem katastrofy, která východní Německo po roce 1990 postihla jako celek. Nezaměstnanost se tady občas vyšplhala nad hranici 20 procent. Zhruba polovina obyvatel město opustila a přestěhovala se tam, kde tušila šanci najít práci. Wolfen měl velmi dlouho pověst…