Až naprší a uschne
I když se to po týdnech dešťů nezdá, z české krajiny mizejí velké louže a s nimi i žábronožky. Tito vzácní živočichové dokázali přežít z dob, kdy se naše území nacházelo na jižní polokouli a den trval 21 hodin. Proti asfaltu a melioracím však evoluční zbraň zatím nenašli.
Voda je tajemný živel, suchozemec jen zřídka nahlédne pod hladinu. Dohadujeme se, jak velké jsou obří krakatice v hlubinách oceánu, je těžké dokázat, že v jezeře Ness nežije příšera – a fantastické bytosti překvapivých rozměrů lze občas nalézt i v kalužích na polní cestě. Jsou to žábronožky, které se na Zemi objevily snad už s prvními trilobity, ale na rozdíl od nich je žádná nepřízeň osudu nedokázala vyhubit, až teprve nyní jim v České republice hrozí vyhynutí. Přesto se letos objevily v lokalitě, kde je dosud nikdo nespatřil – na soutoku Labe s Vltavou. Tomu kusu země se dříve říkalo Tramtárie, a pokud se tam rozhodnete vydat, nechte auto a každodenní zkušenosti tam, kde končí asfalt. Obojí by vám bylo k ničemu.
Stabilita v nestálosti
Kdy žábronožky vznikly, nevíme přesně. Nejstarší nezřetelné zkameněliny, které při troše dobré vůle dokládají jejich existenci, pocházejí ze středního kambria, z doby téměř před půl miliardou let, jednoznačné nálezy ze spodního devonu jsou o 100 milionů let mladší. Archaická stavba těla každopádně svědčí o tom, že máme čest setkat se s tvorem „ze staré školy“, kdy mnohobuněčný život teprve hledal svůj tvar. Samci žábronožek nesou jako památku na evoluční experimenty párový penis, což lze v živočišné říši mimo žábronožčí příbuzenstvo pokládat za extravagantní výstřelek. A aby nebylo zvláštností málo, žábronožky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
