Naše nesmírná, divošská, nespoutaná matka Příroda leží všude kolem nás se stejnou krásou a láskou ke svým dětem, jakou vídáme u levhartice. Přesto jsme od jejího prsu velice brzy odtrženi a vrženi do společnosti, do oné kultury, jež je výlučným působením člověka na člověka – jakýmsi uzavíráním sňatků s blízkými příbuznými, z něhož vzchází nanejvýš pouhá anglická šlechta, tedy civilizace, kterou čeká rychlý konec,“ píše americký filozof, básník a spisovatel Henry David Thoreau (1817–1862) v textu Chůze, jíž se otevírá jeho kniha esejů Toulky přírodou. Citát asi nejlépe přibližuje myšlenkový svět tohoto „neúnavného chodce přírodou“, který bývá považován za prvního environmentalistu.
Thoreau za svého života skutečně hodně a pěšky cestoval otevřenou krajinou. Dnes jsou už legendární jeho pochody k mysu Cod nebo k hoře Katahdin ve státě Maine. Pokud to nešlo jinak, pak alespoň den co den trávil minimálně čtyři hodiny na procházkách v okolí rodného města Concord. Vlivem mimořádné vnímavosti k přírodním dějům a osobní vírou v jejich přirozenost a opravdovou svobodu se u něj stále více formovalo přesvědčení, že člověk nestojí mimo přírodu jako její pán či nestranný průzkumník, odvozující své chování z utilitárních důvodů. Naopak byl přesvědčen, že ve svém vývoji „pán tvorstva“ zbloudil, a měl by se proto opět vcítit do ducha přírody a žít s ní v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
