„Chtěl jsem mezi dlouhými romány napsat něco kratšího, kde by v popředí byl příběh, u jehož psaní bych si odpočinul a bavil se,“ pronesl o své knize Bílá pevnost turecký spisovatel, nobelista Orhan Pamuk. Pokud bychom se nechali ošálit jeho slovy, začátek knihy by jeho výroku odpovídal. Loď plující do Neapole je přepadena Turky, hlavní hrdina, mladý a bohatý Benátčan, je zajat a odvezen do Istanbulu. Zažívá krušné časy ve vězení, ale díky svému vzdělání, inteligenci a hlavně bezostyšné sebedůvěře si postupně vydobývá lepší životní podmínky. Nakonec je pověřen, aby pomohl tureckému učenci Hodžovi s přípravou ohňostroje. Vše se podaří, podivné je jen to, že Hodža je dvojníkem našeho hrdiny. Tím jednoduchost příběhu končí a v dalším pokračování poznáváme rafinovaný styl autora románů Jmenuji se Červená či Sněhu.
Bílá pevnost je jednodušší než jiné Pamukovy romány snad jen v tom, že se drží jedné dějové linie. Ale jinak se čtení této knihy stává – podobně jako u jeho jiných děl – výpravou do spletité džungle symbolů. Dobrodružný cestopis se velmi rychle mění v psychologické drama, aby vzápětí opustil dimenzi reality úplně či se změnil ve filozofický spis.
„Dobrý román se nedá napsat z pohledu jediného názoru, člověk potřebuje minimálně dva různé přesvědčivé postoje, které si protiřečí,“ řekl Pamuk v rozhovoru pro švýcarský Das Magazin,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
