Civilizace•8. 8. 2010•5 minut
Kočovníci moře
Plavba po moři se dnes stává celkem dostupnou záležitostí, a tak přitahuje stále více romanticky založených cestovatelů a dobrodruhů. Jedním z nich je restaurátor památek a námořní kapitán Václav Stádník (50).
Jak se změnila mořeplavba za posledních sto let? Drží si pořád ještě něco z romantiky dobrodružných objevitelských cest?
Změnilo se to nejdůležitější – počasí. Dříve se střídalo v přirozených pravidelných cyklech, zatímco dnes se mění rychle, nepředvídatelně a nezávisle na ročních obdobích. Zkrátka i na moři negativně cítíte globální proměny životního prostředí. V moři plave čím dál víc plastových odpadků a spíš než na podmořské skále můžete ztroskotat na vyhozeném kontejneru či kládě. Před týdnem jsme se zrovna vrátili ze Shetlandských ostrovů, pluli jsme takovou dálku, protože jsme chtěli vidět panenskou přírodu, ale na pobřeží se válela změť odpadků.
Moře bylo dříve samozřejmě taky volnější, dnes je stonásobně intenzivnější provoz. Navíc co se týče plachetnic, zažíváme módní období nejrůznějších sportovních klání či siláckých výzev typu „čtrnáctiletá dívka chce obeplout svět“.
Co vás tedy na mořeplavectví přitahuje?
Mě vždycky zajímali mořeplavci samotáři, kteří se zhruba na přelomu 19. a 20. století pouštěli na moře sami. Ne kvůli obchodování, ale pro samotnou radost z plavby. Mým oblíbencem je Američan Joshua Slocum (1844–1909), který sám opakovaně obeplul svět. Tehdy ale vzbuzoval zděšení, všichni se ho ptali, kde a jak zavraždil posádku, že tohle přece nemůže dokázat sám. Moře bylo jeho opravdovým osudem: z jedné…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
