Násilí, které drásá
Nemilosrdný pozorovatel Michael Haneke ve filmech zkoumá patologické jevy konzumní společnosti
Má vizáž i vystupování distingovaného univerzitního profesora. Důvěru budí nejen dokonale padnoucí tmavé sako, bez kterého nevyjde na veřejnost, ale i prošedivělým plnovousem lemovaná tvář, jíž pod tmavým obočím vévodí živé a možná i trochu pichlavé oči. Přesto svými snímky tenhle sympatický gentleman pravidelně způsobuje divákům noční můry. Když svůj aktuální film Bílá stuha, který po vítězství v Cannes sbírá ceny po celém světě, představoval na festivalu v Londýně, popřál publiku „znepokojivý večer“. No, zábavu si s jeho filmy jeden opravdu neužije. Se svým posledním snímkem se Rakušan Michael Haneke (67), který ve svých filmech systematicky zkoumá různé formy násilí ve společnosti, ocitl na dosavadním vrcholu kariéry.
Vrahové mezi námi
Není přitom sadista.
„Násilí nemůžu fyzicky vystát, točím o něm, protože se ho bojím,“
vysvětloval v časopise Spiegel s tím, že třeba ze slavného Pasoliniho snímku Saló aneb 120 dnů Sodomy mu bylo dva týdny špatně. Brutální scény v jeho filmech působí šokujícím dojmem, protože se blíží realitě.
„V průměrném hollywoodském filmu je dvacetkrát víc násilí než v mých snímcích,“
obhajuje se.
„Jenže je to násilí nereálné, a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V Maďarsku vrcholí předvolební kampaň
Statisíce Maďarů vyrazily během nedělního státního svátku do ulic Budapešti. Jedni na podporu vládnoucí strany Fidesz a jejího předsedy, premiéra Viktora Orbána, druzí na pochod, v jehož čele šel Orbánův vyzyvatel, europoslanec Péter Magyar z opoziční strany Tisza. Šlo o největší politická shromáždění před parlamentními volbami, které čekají Maďarsko za čtyři týdny.