Před vznikem nové vlády se můžeme jen dohadovat, jak bude v detailu vypadat nová vědní a školská politika. Jako nenapravitelný optimista využiji současného mezidobí k načrtnutí možného scénáře, který je takřka hegelovský. Z přípravy na maturitu před více než čtvrt stoletím si matně vybavuji, že slavný německý filozof Hegel pracoval v kategoriích teze-antiteze-syntéza. Teze je původní myšlenka, která je nosná, ale něco jí chybí. Její neúplnosti využívá antiteze, která tezi popírá. Nakonec nastupuje syntéza, jež překonává konflikt a smiřuje tezi s antitezí tím, že přichází s myšlenkou na nové, vyšší úrovni.
Původní teze českých badatelů je, že věda je hodnotou sama o sobě, a proto si zaslouží podporu z veřejných prostředků. Nezavíráme se sice jako mágové do slonovinové věže a je fajn, když věda něco užitečného pro společnost přinese. V podstatě jsou ale praktické aplikace druhotné, prvotní je věda sama o sobě jako nenahraditelný kulturně-společenský fenomén. Achillovou patou této teze je problém s rozlišením, co je dobrá věda a co není.
Antiteze českých pragmatiků říká, že věda je k ničemu, pokud přímo neslouží průmyslu. Je proto třeba rezignovat na základní výzkum a převést peníze do aplikované sféry. Obecnou slabinou této antiteze je, že bez základního výzkumu dojde aplikacím brzy dech. V Česku navíc pod zástěrkou průmyslového výzkumu dochází k masivnímu tunelování veřejných…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
