Pozdější odchod do důchodu, pokles platů ve státním sektoru, vyšší daně pro všechny a prakticky na všechno. Tato neslýchaná opatření se valí Evropou z jediného důvodu: státy mají obavy, že nebudou schopny financovat své dluhy. K této dramatické změně došlo za pouhých pár týdnů, v nichž napětí kolem řeckého státního dluhu vyústilo ve vážnou evropskou krizi.

Velká část Evropy byla i v době ekonomického růstu zvyklá žít na dluh, který však prudce narostl za poslední dva roky krize, takže dnes má 10 z 15 zemí "staré Evropy“ dluhy vyšší než hranici 60 % HDP, kterou si původně sama stanovila jako nejvyšší přípustnou mez. Jelikož státy splácejí své dluhy jen dalšími půjčkami, výdaje na úroky z nich činí dnes jednu z nejvýznamnějších položek státních rozpočtů. Z těchto peněz přitom obrazně řečeno nemají lidé ani podniky žádný prospěch a jsou čistou platbou za předchozí nezodpovědnou politiku. V případě Česka, které je stále ještě relativně málo zadlužené, činí tato suma zhruba 5000 korun ročně na občana.

Na milost a nemilost trhům?
Jelikož finanční trhy po léta ochotně půjčovaly vládám za nízké úroky, je jejich náhlá neochota vskutku šokující. Cena řeckých výpůjček narostla tak vysoko, že donutila řeckou vládu půjčit si od států eurozóny a Mezinárodního měnového fondu (MMF) i za cenu přísných podmínek, a tato dohoda byla také jedinou možností, jak odvrátit…