Řeč čísel má v umění své perverzní kouzlo: v roce 1991 koupil britský výtvarník Damien Hirst na inzerát v Austrálii uloveného tygřího žraloka. Dal za něj čtyři tisíce liber, další dva tisíce utratil za jeho přepravu do Anglie – pak ho nechal vypreparovat, naložit do formaldehydové lázně, vytvořil pro něj obří akvárium a vzniklou sochu pojmenoval Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho živého. Od sběratele Charlese Saatchiho za ni vyinkasoval 50 tisíc liber, což bulvární deník The Sun okomentoval slovní hříčkou „50 tisíc liber za rybu bez hranolků“ (fish without chips). Čtrnáct let nato se ale tahle pochoutka ocenila sumou, nad kterou zmrzl úsměv na rtech i největším ironikům: finančník Steve Cohen, majitel SAC Capital Advisers a dalších firem, za ni Saatchimu zaplatil 12 milionů dolarů. Dílo nechal s velkou pompou vystavit v newyorském Metropolitním muzeu a světový tisk to komentoval jako veřejné zostuzení konkurenční londýnské síně Tate Modern, která Saatchimu nabízela „pouhé“ dva miliony liber.
Z trhu s uměním se dnes stala
„hazardní hra o vysoké částky, kterou pohání velké množství peněz v rukou velkých egocentriků. Cena uměleckého díla má víc co dělat s pečlivě vybudovanou značkou výtvarníka, galerie nebo aukčního domu a se sběratelskou ješitností než s uměleckou hodnotou,“
tvrdí britský profesor ekonomie na Harvardu Don…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
