Kavkaz teď

Když si před deseti lety po vyhlášení druhé intifády (povstání) začali mladí Palestinci v jeruzalémských kavárnách a autobusech odpalovat nálože připevněné na svých tělech, Západ si lámal hlavu, kdo tihle lidé jsou. Jak to, že jim stojí za to zmařit svůj život jen kvůli tomu, aby při tom zabili co nejvíc náhodně vybraných, nevinných lidí. Řadu reportáží a rozhovorů o pachatelích a jejich rodinách či kamarádech završil film Ráj hned teď. Ve všech výpovědích se před námi začal odhalovat spletitý svět fanatismu, klanových struktur a těžko srozumitelné vendety, v němž se najednou samotní pachatelé, mladí lidé s malou životní perspektivou, ztráceli jako nepodstatní. Viděli jsme spíš hybatele, kteří sledovali své politické a mocenské cíle, k nimž použili celkem nezajímavé pěšáky.

Hrůza a smutek, které teď omračují Moskvu po dvou útocích v metru z minulého týdne, při nichž zahynulo čtyřicet lidí, tyto otázky vrací. Kdo jsou ti pachatelé a co sledují? Nakolik jsou strůjci pomsty, která může mít i legitimní rysy? Nakolik si to máme spojit se skandální politikou ruské vlády na severním Kavkaze a smutnou lhostejností ruské veřejnosti vůči ní? A nakolik můžeme ruskou situaci srovnávat s Izraelem, kde jakékoli použití terorismu odmítáme jako naprosto nepřijatelné?

Co bylo dřív

Odpalování náloží připevněných na vlastním těle uprostřed náhodného davu je cynický zločin, pro…