Pro jednapadesátiletého Tima Burtona je letošní rok rokem slávy: Počátkem března měla mezinárodní premiéru jeho
Alenka v říši divů
, v květnu bude předsedat porotě mezinárodního filmového festivalu v Cannes a Muzeum moderního umění v New Yorku mu uspořádalo velkou retrospektivní výstavu.
Veřejné pocty a miliardové rozpočty mohou být i známkou toho, že umělec je za tvůrčím vrcholem. Podle kritických výhrad vůči slabému scénáři a režii Alenky to tak ostatně vypadá. Ani ty nejhorší recenze ale nemohou odradit fanoušky, kteří se tísní na Burtonově výstavě v newyorském Muzeu moderního umění i ve všední den dopoledne, kdy by většina z nich měla sedět ve škole. Věkový průměr je tu totiž pod dvacet a mnozí z nich se sem asi vypravili poprvé. Tyto děti ještě nevyrostly ze svých nočních můr a Burton jim mluví z duše: i jejich svět je nebezpečné místo, kde se každá návštěva u doktora může zvrtnout v horor.
Souboj s oživlou peřinou
Není úplně obvyklé, aby třetinu velké retrospektivní výstavy tvořily dětské kresby a amatérské filmy ze střední školy. V případě Burtona to ale dává smysl. Jediné, co se v jeho díle s časem mění, je řemeslo a technické možnosti – základ zůstává stejný. Není zásadní rozdíl mezi filmem Ukradené Vánoce a Timovou slohovou prací ze základní školy, v níž barvitě popisuje návštěvu u lékaře, kde dostal protitetanovou injekci (&„…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
