Udělali občanští demokraté odvoláním svého prostořekého předsedy fatální chybu, nebo se naopak vydali na cestu k záchraně? Odpověď je méně jednoznačná, než by se zdálo.
Držkatý na odchodu
Jedna věc na Mirku Topolánkovi, když ve čtvrtek večer oznamoval svůj odchod z kandidátky a výhledově i z čela partaje, hned uhodila do očí. Politik, který v posledních měsících působil unaveně a podrážděně, jako by pookřál. A dokonce vtipkoval na vlastní účet, když o sobě mluvil jako o „Emilu Držkatém“.
Jestli si ovšem s jeho odchodem oddechne také celá ODS a zda to případně může vést k růstu preferencí, v nichž občanští demokraté stále nemají na vedoucí sociální demokraty, a tedy k odvrácení zdánlivě nevyhnutelné volební porážky, je otázka.
Na tom, že se personální rošádou uvolnilo měsíce bobtnající napětí a nespokojenost s šéfem partaje, panuje vcelku shoda. „Točili jsme se v začarovaném kruhu, přešlapovali jsme,“ říká místopředsedkyně poslaneckého klubu Zdeňka Horníková. „Jako bychom nikam nesměřovali.“ Ovšem jestli může – v historii ODS i dalších tuzemských stran bezprecedentní – výměna volebního tahouna dva měsíce před volbami straně pomoci k lepšímu volebnímu výsledku, tím už si nejsou političtí praktici z ODS ani teoretici tolik jistí.
Většina občanských demokratů na jednu stranu říká, že Topolánek…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
