Jen ho nechte, ať se zlobí

David Cameron

, mladistvě vyhlížející reformátor v čele britské konzervativní strany, nepostrádal na podzim sebejistotu. Jeho protivník, premiér

Gordon Brown

, podle něj dlouhé měsíce „tančil pomalý tanec politické smrti“. Konzervativci vedli nad třináct let vládnoucími labouristy o osmnáct, někdy o dvacet procent. Británie se pod dohledem Gordona Browna propadla do největší recese od druhé světové války a stala se nejzadluženější zemí světa s výjimkou Japonska. Premiér Brown se ukázal být mediální nemotora, váhavý střelec a bručoun s minimální oblibou u voličů. Konzervativci měli pocit, že jejich nástup do Downing Street je stejně nevyhnutelný jako příchod jara, kdy musí podle zákona Gordon Brown nejpozději vypsat volby.

Volby budou nejspíše 6. května, jenže v tuto chvíli se zdá, že politická smrt vystřídala partnery. Dvojciferný náskok konzervativců se během několika týdnů smrskl na pět, podle jednoho průzkumu dokonce na dvě procenta. Tak malý náskok by v britském volebním systému, v němž vítěz bere vše a okrsky jsou narýsovány v neprospěch konzervativců, ve skutečnosti znamenal, že Gordon Brown bude vládnout dál. Nejpravděpodobnější je v tuto chvíli patová situace, zdlouhavá vyjednávání a opakované volby, ty už ale nejspíš bez Davida Camerona.

Modernizátorům v konzervativní straně právě uniká mezi prsty příležitost provést podobně jako kdysi…