Po čem touží Miami

Osmá ulice na jihovýchodě Miami, nejznámější adresa kubánského exilu, působí v lednu opuštěně. Nedaleko památníku amerického vylodění v zátoce Sviní, které mělo za cíl svrhnout revoluční vládu, popíjí několik postav kávu u stánku s kubánskými vlajkami. Jeho majitelka utekla z Kuby po nástupu Fidela Castra k moci. Jako mnozí z její generace od té doby ostrov nenavštívila. „Mám tam sice příbuzné, ale na území nepřítele se nejezdí,“ říká tato prošedivělá dáma.

Její výrok ale vyvolá v hloučku nesouhlasné reakce. Luis, majitel kadeřnictví, jezdí za bratrem na Kubu tak často, jak mu to zákony dovolí. Ostatní přikyvují. „Mezi Kubou a USA je příliš zlé krve, příliš napětí,“ říká Luis. „Ale Obama je velmi klidný člověk, snad přinese nějaké usmíření.“

Padesát let poté, co Fidel Castro oznámil svržení diktátora Fulgencia Batisty, je v Miami stále těžší najít zapřisáhlé zastánce přísného embarga nebo vojenské invaze na „ostrov svobody“. Naopak je zde stále více lidí s názorem, jaký má Luis. Převládá přání, aby železná opona vedoucí prostředkem miamské úžiny konečně padla. Podle prosincového průzkumu Florida International University si poprvé v historii většina (55 procent) emigrantů přeje, aby současné embargo bylo zrušeno. Autoři průzkumu tvrdí, že Miami prochází výraznou proměnou.…