Zkáza v údolí Mattoni

Řada čtenářů posílá do Respektu otázku, jestli bychom postupovali jako časopis Reflex, který dal na obálku Davida Ratha vyobrazeného jako Hitler.

Třiaosmdesátiletý Ivan Medek, muzikolog, novinář, spisovatel, dnes už legendární spolupracovník stanic Hlas Ameriky a Svobodná Evropa, minulý týden získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2008.

V neděli 15. 2. obyvatelé Venezuely v referendu rozhodnou, jestli se jejich prezident Hugo Chávez bude moci i v budoucnosti ucházet o znovuzvolení. Chávez by se změnou ústavy nejradši udržel u moci až do roku 2030, taková doba je prý nutná k tomu, aby v ropné velmoci nastolil svůj „socialismus 21. století“.

Ve staré Evropě celá 60. až 80. léta veřejnoprávní média kvalitními pořady přetvářela posluchače v partnery. Privátní média musela o posluchače zvyklé na kvalitu bojovat.

Soudce Jaromír Jirsa neměl z rozhodování příliš těžkou hlavu. Žaloba sociálních demokratů na bývalého policistu Jana Kubiceho a ministerstvo vnitra za zveřejnění tzv. Kubiceho zprávy o prorůstání organizovaného zločinu do české politiky neměla s právem moc společného. Šlo spíše o politickou proklamaci a Jirsovo zamítavé stanovisko k žalobě experti čekali.

Není pravda, že Česká televize neslouží žádné politické straně, jak se někdy říká. Ona totiž slouží všem politickým stranám.

Hodně se v posledních dnech hovořilo o vojenských misích. Bylo by možné sestavit tabulku dle jednotlivých členských zemí EU s rozmístěním počtu vojenských sil v Afghánistánu, Iráku, Kosovu a ostatních misích?

Soud potvrdil pokutu 20 tisíc korun pro novinářku Sabinu Slonkovou za to, že odmítla sdělit identitu zdroje, který jí předal nahrávku schůzky Miroslava Šloufa s Jiřím Weiglem pár dnů před prezidentskou volbou.

Amerika má silnou tradici „kultury omluvy“, která je z evropského pohledu někdy až poněkud obsesivní, nicméně ve střední Evropě by si zasloužila více pozornosti. Na Slovensku totiž právě jeden pokus o omluvu vyvolal bouřlivý odpor.

Pokud by chtěl někdo v Česku založit hitparádu politických stupidit, máme tu horkého favorita na první místo: a sice nynější „krajské“ rušení zdravotnických poplatků. Česko už sice zažilo mnohé, tak dokonalou výhru formy nad obsahem jsme tu ale zřejmě ještě neměli.

Drzost, lži a výsměch veřejnému zájmu. Tak by se dal nazvat dokumentární film o tom, jak zdejší politici zdůvodňují své „ano“ zákonu, který chce zavírat novináře za zveřejnění odposlechů.

Navenek působí nenápadně a ani vlády kvůli tomu nepadají. Velkou důležitost toho zařízení si ale každý uvědomí ve chvíli, kdy se mu narodí první dítě. Řeč je o jeslích a mateřských školkách.

Před dvěma týdny si už Roubini v Davosu nepřipadal jako kverulant a outsider. „Prorok zkázy“ byl naopak hvězdou summitu a jeho přednášky byly přeplněné zmatenými byznysmeny v depresi. Letos je ve švýcarském horském středisku zachvátily strach a panika, které postihnou lyžaře v momentu, kdy za sněhové bouře ztratí orientaci ve zdánlivě přehledném terénu.

Jak nás za patnáct let vysílání změnila televize Nova

Alarmující stav našeho školství má jednu hlavní příčinu: stávající systém učitelské přípravy na vysokých školách. Je dobře, že Respekt věnoval tématu vzdělávání velkou plochu, ale je s podivem, že ani hlavní článek v domácí rubrice (ač slibně nadepsaný „Hledá se dobrý učitel“), ani ministr Liška v interview nedokázali pojmenovat podstatu problému.

O tom, proč ministerstvo práce odmítá výrazně zvýšit počet zdejších jeslí, v nichž je tu na 283 tisíc dětí jen 1700 míst, jsme mluvili s Nečasovým poradcem pro tuto problematiku Vojtěchem Bellingem.

Při procházce jednou z islámábádských rezidenčních čtvrtí jsem si uvědomila, jak moc se za poslední rok bezpečnostní situace v Pákistánu změnila.

V kauze „biskupa, popírače holocaustu“ se běžná média – jako tolikrát – točí na jednom kontroverzním detailu a uchází jim přitom jádro problému.

Minerálka Mattoni patří mezi zářivé úspěchy porevolučních let. Místo, kde se tento dokonalý produkt stáčí, lemuje zdevastovaná kolonáda a okolí drtí těžké kamiony. A místní řeší, jakou mají byznysmeni odpovědnost za místo, díky němuž se jim tak skvěle daří.

Politici a úředníci jako by si teprve „za pochodu“ začali uvědomovat, že česká města se mění a že se nikdo moc nezabývá tím, jak v nich žijí ty desítky tisíc nových obyvatel, z nichž mnozí neumějí slovo česky a zažívají obrovský kulturní šok. A už vůbec ne tím, co by se stalo, kdyby snad prosperita skončila a přišla krize a propouštění.

Nikdo nemohl očekávat, že papežovo rozhodnutí vzít zpět do církve – a dokonce rovnou na biskupský stolec – popírače holocaustu Richarda Williamsona všichni tiše odkývnou. V Německu nebo Nizozemsku věřící už týden podepisují petice a církevní hodnostáři se předhánějí, kdo biskupa Williamsona a papeže ostřeji odsoudí.

Když Viktor Kožený vzkázal na stránkách Mladé fronty Dnes před pár dny do Česka: „Soud mne očistil“, vypadalo to na hodně třaskavou informaci. Muž přezdívaný „pirát z Prahy“ je tu už roky stíhán za podvod a okradení bezmála čtvrtmilionu Čechů, takže satisfakce za takovou újmu by mohla být tučná. Nic takového ale nehrozí.

Jsme nedaleko Volyně v předhůří Šumavy a čestická truhlárna Pellwood právě dokončuje svou dnešní várku. Běžná věc, až na zdejší sortiment: tady se nevyrábí nábytek ani okna, nýbrž bubenické paličky.

Stojíme v Českých Velenicích jen pár metrů od státní hranice a obří stroje právě obsluhují místní příhraniční chloubu: elektrárnu na biomasu.

Výraz „deprese“ byl ještě před pár týdny používán jako varování, jako cosi neblahého, čemu se snad dokážeme vyhnout. Dnes už se ekonomové vesměs shodují: deprese je tu.

Ještě před několika měsíci se zdálo, že naše ekonomika je odsouzena k úspěchu a česká koruna k posilování. Pak přišla světová krize, která sice tvrdě zasáhla ekonomiku, ne však víru v její schopnost se z ní dostat. Zato víra v neporazitelnost koruny byla naopak citelně otřesena.

Ekonomický nacionalismus – nutkání udržet pracovní místa a kapitál doma – proměňuje ekonomickou krizi v politickou, a navíc hrozí uvrhnout do hluboké hospodářské krize celý svět. Pokud nebude toto strašidlo neprodleně zaplašeno, hrozí katastrofální důsledky.

Ještě před sedmi lety se k odborům hlásil necelý milion lidí, dnes už je to pouze polovina. Ačkoliv studie Světového ekonomického fóra a Harvardovy univerzity z roku 2003 ukázala, že političtí vyjednavači mají větší šanci na úspěch než lidé v ulicích s transparenty v ruce, setkává se vláda s odbory méně než v předchozích letech.

Týden po Benediktově zrušení exkomunikace, které pobouřilo věřící na celém světě, přestávají vatikánští hodnostáři mluvit o milosrdenství a tvrdí, že smíření s extremisty pořádně nepromysleli.

V Číně končí oslavy vstupu do nového lunárního roku. Miliony Číňanů se budou z venkova, kam o svátcích odjely navštívit své rodiny, přesouvat zpátky do měst, kde během roku pracují. V severočínském městě Sin-ťi, které je střediskem kožešnického a kožedělného průmyslu a také výroby zábavné pyrotechniky, už se ale tito navrátilci téměř nebudou mít kam vrátit. Celosvětová hospodářská krize zasadila tomuto kdysi vzkvétajícímu městu těžkou ránu.

Nad volbami v Izraeli se vznáší vzpomínka na lednovou operaci v Gaze. Téměř všichni Izraelci se shodnou na jednom: skončila příliš brzy a společnost se i nadále cítí ohrožena.

Vysočinu navštívil orkán a sníh. Zdražily letní dovolené. Tesco oznámilo, že letos v České republice otevře třicet nových prodejen. Policie zjistila, že kusy rozřezaného mužského těla nalezené nedávno v lese u domažlických Všerub patří německému kuchaři z Mnichova. Koruna rekordně oslabila vůči dolaru i euru; analytici varovali veřejnost, že euro bude co nevidět za 32 korun. Je krize.

Co připravujeme do dalších čísel

Na Entropu si za měsíc všichni zvykli. Jednak jsou důležitější starosti a zadruhé, právě o to zvyknutí od samého začátku šlo. Instalace prý zvedá ve vestibulu Evropské rady náladu a zlidšťuje prostor.

Sedm hodin, první žáčci se scházejí v družině speciální školy Diakonie Českobratrské církve evangelické.

Za masakr na svatého Valentina nebyl nikdy nikdo odsouzen. Všichni ovšem tušili, že šlo o práci Al Caponova gangu.

Mít za přítele investičního bankéře může být velmi užitečné. Vidíte, jak mravně sporné a riskantní jsou mnohé půjčky a akcie a jaké to je zažít v břiše obludy jménem finanční trh nejdříve zázračné zmnožení zisků, a poté ještě zázračnější rozpuštění peněžní hodnoty.

Čím více se čas smělých proměn a nadějí vzdaluje do historie, tím zřetelněji se ukazuje, že my, obyvatelé bývalé východní Evropy a bývalé Jugoslávie, se nejvíc zajímáme sami o sebe, o naše vlastní záležitosti.

Takzvaná antquaria, tedy vesmírné uzavřené nádoby se speciálním gelem, v němž mravenci prokazovali, že zvládnou spolupracovat i ve stavu beztíže, jsou nyní k dostání i pro obyčejné pozemšťany. Ti za 999 korun mohou pozorovat, jak si mravenci hloubí systém chodeb v průhledném namodralém gelu.

Budeme užívat preparáty na povzbuzení paměti a zvýšení mozkové činnosti se stejnou lehkostí, s jakou si dnes necháváme upravit oční víčka, zmenšit nos či odsát tuk ze stehen?

Jsme chyceni v pasti lineárního vnímání času. Často podléháme logice, podle níž to, co se jednou stalo, nelze změnit.

Pohádky a mýty o vodě, byť se mohou zdát těžko uvěřitelné, dobře vystihují vnitřní pravdu, totiž že se jedná o velmi pozoruhodnou látku.

Do jaké míry může robot samostatně jednat a v čem dokáže napodobit člověka? Bude mu jednou možné svěřit úkol, při kterém hrají zásadní roli etická a mravní rozhodnutí?

Jeho dlouhé štíhlé prsty připomínají hudebníka. Jan Cina (1988), který na pražské konzervatoři studuje závěrečným šestým rokem herectví, se k životnímu snu umět hrát na klavír ochotně přiznává.

Komiks Alois Nebel

Dobrý retro film se pozná podle toho, že nejen úspěšně vystihuje dobovou atmosféru, ale ještě se něčím vztahuje k aktuální současnosti.

Neúnavný, nekompromisní, nebojácný. Pavel Brázda (1926) se loni připomněl velkou výstavou v Paříži, k níž měl Respekt tu čest vydat bilanční monografii.

Hudební novinky

Milk Guse van Santa získal osm oscarových nominací a právě startuje u nás a celé Evropě. Je to příběh prvního amerického politika, který vyhlásil, že je homosexuál.

Mnoho povyku pro nic. Tak by se dal shrnout humbuk kolem filmu Valkýra, který celý projekt od počátku provází. Příliš popisná a po povrchu klouzající rekonstrukce událostí kolem neúspěšného atentátu na Hitlera v červenci roku 1944 nemá totiž ve výsledku čím překvapit.

Knižní novinky.

Indra Sinha býval jedním z nejlépe placených reklamních textařů na světě. V pětačtyřiceti letech se rozhodl, že s reklamou není šťasten, a stal se spisovatelem.

Šerého text je jako sestava několika rozstřílených terčů na střelnici. Hlavně má namířeno na západní civilizaci.

Améry zkušenost koncentračních táborů vyhodnotil zcela jinak než jeho krajan Viktor E. Frankl; nikdy se nestal hlasatelem neutuchající životní naděje věcem navzdory. Améryho texty se naopak vyznačují stylisticky vytříbenou pochmurností, přímostí a mužnou upřímností upomínající spíše na Alberta Camuse. Tak ani kniha O stárnutí není smířlivou douškou za životem, ale zkoumáním a zároveň protestem proti tomu, co se jeví jako „nevyhnutelné a skandální“.

České muzeum výtvarných umění se musí z Prahy přestěhovat do Kutné Hory. Ruku na srdce: koho se vlastně tato zpráva z minulého týdne opravdu citelně dotýká?

Když přijde na bankovní dům velký problém, jedna z prvních věcí, které se zbaví, je výtvarné umění. Přestává se nakupovat do bankovních sbírek, vázne spolupráce s galeriemi, v nejhorším se rozprodávají léta střádané kolekce. Všichni se zatím tváří, že se zas tak moc neděje. Ale děje se.

Rozhovor s rumunskou choreografkou a tanečnicí Ioanou Popovici.

Anglický badatel Charles Darwin se může směle postavit vedle géniů, jako byli Newton, Galilei nebo Kepler. V jedné věci se od nich ale zásadně liší – jeho odkaz je stále živý a neodbytný, dodnes zasahuje do běžného života každého z nás.