V antickém světě působili místo ekonomů věštci a věštírny. Přestože jejich činnost z dnešního pohledu nelze označit za vědeckou, jejich věštby či prognózy se jistě naplňovaly s větší přesností a úspěchem než vize a prognózy ekonomů z doby před dvěma či třemi lety v porovnání s dnešní realitou.
Být věštcem bylo ovšem dosti riskantní zaměstnání. Když se zadařilo, byli věštci zasypáváni dary, ale když se věštec netrefil, mohl být napíchnut na kůl či rozčtvrcen, předtím různě mučen. Hněv objednavatelů často neznal mezí a nejhůř dopadli ti věštci, o nichž panovník usoudil, že schválně věštili tak, aby se mu zalíbili.
Dnes snad není nutné ekonomy mučit, leč dobré by bylo, kdyby si sami naordinovali mlčení. A ti, kdo mlčet nebudou, by měli – než promluví – alespoň vysvětlit, proč se spletli a co je k tomu vedlo.
Nic takového se neděje. Bez známky zahanbení nám dnes ekonomové tvrdí, že jejich úlohou vždy bylo pouze nevinně pozorovat svět. V Česku jsem zaznamenal jedinou omluvu. Ekonom Pavel Kohout napsal loni v září do Lidových novin, že žádná krize není. Pak se čtenářům za svůj omyl omluvil. Následovníky nemá.
Diskusi o schodku a rozpočtu v České republice neškodí občas zasadit do kontextu. Náš schodek má být v příštím roce 5,2 procenta HDP. Francouzská vláda oznámila, že její schodek v příštím roce bude činit 8,5 procenta HDP (letos to je 8,2 procenta HDP). K vyrovnanému rozpočtu budou Francouzi směřovat až v roce 2015. Příčinou deficitu jsou stimulační opatření, především snižování daní. Strukturální schodek (řekněme po odečtení protikrizových opatření) má činit 3,5 procenta.
Německo v nové koalici – ještě silněji než dřív – bude směřovat k dogmatu či ideálu vyrovnaných či přebytkových financí. V eurozóně je to tedy zjevně jeden hot a druhý čehý.
Stejně tak nemají v eurozóně jasno v tom, kdy má vlastně skončit období stimulačních opatření. Podle Jeana-Clauda Junckera to má být nejpozději v roce 2011, podle komisaře Joaquína Almunii, až bude jasné, že ekonomiky rostou už samy od sebe, nikoli díky vládním stimulům.
K tomu dodejme, že Česká republika svou fiskální stimulaci de facto končí příštím státním rozpočtem. Prioritou jsou veřejné finance, růst se dostal na druhé místo.
Každý den nový Audit Jana Macháčka na www.respekt.cz.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
