Budoucnost Česka má v rukou Jan Fischer
Jestli v tuto chvíli něco Česká republika potřebuje, pak je to uklidnění vášní. V soutěži o nejemotivnější výkřik či nejsilnější urážku už známe vítěze, byť každý si zřejmě vybral jiného. Nejníže ale neklesli politici, nýbrž MF Dnes, která jako hlavní text na titulní straně čtvrtečního vydání udělala anketu mezi „obyčejnými lidmi“, kteří překvapivě vykřičeli do světa své znechucení nad politikou. Deník udělal to samé, co vytýká Jiřímu Paroubkovi: dal hlas pobouřené ulici. Teď by měla ale spíš dostat prostor analýza a fakta.
Kde je chyba
?
Většina médií v posledních dnech pokračuje v sepisování nekonečné české báje o „nich“ a o „nás“. Tedy o nablblých politicích na jedné straně a o správné veřejnosti, která má reprezentaci, jakou si nezaslouží, na straně druhé. Je to líbivá pohádka, která často po ránu potěší. Je ale zhruba stejně pravdivá jako příběh o hloupém Honzovi, který přemohl draka.
Nepochybně je pravda, že zdejší politická scéna se dostala do slepé uličky. Slibný vývoj, který velké strany nabraly po zbavení se hrobařů Václava Klause a Miloše Zemana, najednou začal slábnout, až se vrátil k hrubiánství a populismu, které jsme tu znali v polovině devadesátých let. Jaká byla reakce veřejnosti? Dala těmto velkým stranám v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
