Proč je obezita nakažlivá, proč se potřebným nedostává orgánů k transplantaci, přestože lidí ochotných orgány darovat je dost, a jak je možné, že si Američané hromadně nabrali hypotéky, které nejsou schopni splatit, a zapříčinili tak světovou krizi? Tady je malý výlet do světa Homera Simpsona usídleného v každém z nás.
Když se návštěvník planetária v centru argentinského Buenos Aires pohodlně usadí v křesle promítací haly a světla v sále pohasnou, ještě netuší, že se za chvíli ocitne nad propastí. Na potemnělé kopuli nad jeho hlavou nejdříve zajde slunce, a pak se na ní postupně, jedna po druhé, rozsvítí hvězdy, které zná obyvatel dvanáctimilionové metropole kvůli světelnému smogu jenom z vyprávění, televize nebo z občasných výletů za hranice megaměsta.
Nevinná blikající světýlka však v planetáriu nezůstávají poslušně na svých místech na obloze. Místo toho se po chvilce před divákem rozestoupí, jejich množství se začne násobit, hvězdy se seskupí do galaxií, potom soustav galaxií. Pár minut po začátku putování dalšími a dalšími vrstvami vesmírného prostoru, pro jehož rozměry nemá návštěvník žádné lidské měřítko, je pevná půda pod nohama pozorovatele nahrazena závratí, pocitem osamělosti a nicoty. I přirovnání sebe samého k zrnku prachu se zdá být příliš lichotivým.
Pro podobné zážitky ale nemusí v těchto měsících pozemšťan do planetária. Ještě to není ani rok…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
