Proč je pro nezhýčkané a pracovité lidi šance uspět na venkově? Nedá se dobrovolná skromnost uplatnit i ve městech?
JIRKA KŮS
Jistě, i ve městě se dá žít „dobrovolně skromně“. Je dokonce pravděpodobné, že takzvanou ekologickou stopu má nerozmařilý obyvatel města menší než člověk žijící „na venkově“ v nové zástavbě, vybudované na úrodné půdě nebo na jinak cenné ploše, zvlášť pokud každý den dojíždí do města do práce. O tom, jak se dá žít „dobrovolně skromně“ na městském sídlišti, napsal na základě vlastní zkušenosti hezký esej Erazim Kohák. Pokud si dobře vzpomínám, dá se ten text najít ve sborníku z konference Tvář naší země – krajina domova, která se konala v Praze v roce 2001.
Kromě toho pro skromný život je podstatná spotřeba domácnosti. Proč by měla být ve městě větší než na venkově? Venkov má ovšem v této souvislosti jednu ekologicky příznivou přednost, a to je možnost samozásobitelství zeleninou, ovocem a částečně i masem, případně otopem. Je to přednost zvlášť tehdy, když samozásobitel postupuje se znalostí a citem.
Jak silný vliv může mít nedobrovolná skromnost na přechod k té dobrovolné (ve světle dění ve světě i u nás – ekonomika, hospodářství, finance…)?
JIŘÍ RAMPAS
Pomineme-li skromnost vedenou náboženskými motivy, dobrovolně skromně se lidé chovají nejčastěji, když žijí v blahobytu. Takže „nedobrovolná skromnost“, jak píšete, spíš ochotu k té dobrovolné bude brzdit. Ostatně, myslím, že sousloví „dobrovolná skromnost“ je to, čemu lingvisté říkají pleonasmus. Skromnost, jak tomu slovu rozumí čeština, je vždycky dobrovolná, je to věc volby. Z tohoto jazykového hlediska nemůžeme říci, že lidé žijící v bídě žijí skromně, že existuje něco jako „nedobrovolná skromnost“.
Na čem v současnosti pracujete?
MICHAL KORECKÝ
Zabývám se zapeklitou sociologickou otázkou, jak souvisí s environmentálními problémy individualismus.
Více na www.respekt.cz/Rozhovory.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
