Nebyl to od Primy dobrý nápad, ale za zlé jí to mít nemůžeme. Komerční televize nemusí povinně zaměstnávat chytrou hlavu, která by dramaturgovi vysílání vysvětlila, že výročí upálení Jana Husa se dá připomenout i šťastnějším způsobem než zařazením Vávrova filmového eposu z roku 1954. Tato agitka proměnila teologa v revolucionářského bojovníka proti šlechtě, německým agresorům a zastáncům soukromého vlastnictví, kterému je hysterický dav mnohem bližší než Písmo svaté.
Kus dětství jsem strávil v Chotěboři, kde se každé léto konal evangelický tábor. Hus se tam probíral ze všech stran a v mých očích se postupně stával složitou postavou plnou rozporů: člověkem z masa a kostí se silným přesvědčením o pravdě, ale pochybnostmi o jejím naplňování v praxi; intelektuálem, který trval na síle slova, přestože si byl vědom jeho křehkosti; mučedníkem, který se ocitl ve špatný čas na špatném místě. Tak jsem ho chápal. Když pak ve škole učitelka dějepisu vykládala, že to byl rek, jenž celý život kritizoval církev a pámbíčkářství, až se v jejím podání stával ateistou, bral jsem to jako povinnou součást bolševického přístupu k výuce našich dějin: z každého příběhu se dá vybrat to, co se nám zrovna hodí do krámu, byť to se skutečností nemá nic společného.
Což platí dodnes. Jan Palach se prý upálil kvůli problémům se svou holkou. Alespoň to tvrdí spousta chlapů v hospodě. Strůjci smrti Reinharda Heydricha prý zase atentátem – tedy podle stejného zdroje – akorát přivedli spoustu nevinných lidí na popraviště. A bratři Mašínové? Raději nemluvit. Češi nemají moc hrdinů, k nimž by se mohli hlásit. A těch pár si pro sebe upravují, jak se jim zlíbí. Primě se to dá odpustit, štamgastům po pátém pivu jakbysmet. Co si ale myslet o tom, že se k nim v pondělní sváteční den připojila i hlava státu?
Václav Klaus v Betlémské kapli Husovo výročí využil ke svému tažení proti Evropské unii. Co ho k tomu vedlo? Banalita: jeden z Husových dobových kritiků Jean Gerson byl totiž kancléřem pařížské univerzity, pocházel tedy, jak připomíná prezident, ze stejné země, která nejvíc šťourala do našeho způsobu předsednictví EU. A k Husovi se teď podle Klause proto máme vracet jako k symbolu „boje proti ohrožení naší svobody, našeho přesvědčení či celého našeho národa“.
Takové pojetí Husa by slušelo spíš obrození, ale může být. Jen když pak člověk slyší prezidenta říkat: „V naší historii nebylo mnoho osobností, které by nám zanechaly podobně naléhavé poselství názorové pevnosti a síly bránit svou pravdu bez ohledu na nepřátelství a odpor mocných tohoto světa,“ nemůže se zbavit dojmu, že ve své pomalu už asi paranoii se mezi takové vzácné osobnosti, stojící proti mocným světa, počítá i on sám.
Aktuální glosy na → respekt.cz/glosy/
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
