Evropská ústava ve verších. Z Česka se na ní podíleli dva lyrici: Kateřina Rudčenková a Petr Borkovec. Kromě nich ji sepsalo dalších 40 básníků ze všech koutů Evropy. O víkendu byla představena na knižním veletrhu a v pražské Viole. „Není to frivolní narážka na jedno politické fiasko,“ tvrdí iniciátoři projektu, skupina básníků z Bruselu. „Poetická ústava vrací debatu o Evropě k základním principům, kam patří: mezi svobodné občany. Když EU nezískala politickou ústavu, dejme jí alespoň ústavu poetickou.“
Může to být vtip. Nebo projekt šitý na míru jednomu z evropských fondů. A může to být – míněno vážně – i státotvorné gesto. Poezie ve službách. Jenže, ve spojení poezie se státním útvarem, s oficiální stránkou společnosti vůbec, je pro nás, pro Čechy, cosi podezřelého. Pro nás má být básník spíš odpadlý, státu nepřátelský, podvratný, prokletý. Viz odstrašující příklad zasloužilých a národních umělců.
Všude to ale tak nevidí. Třeba ve Velké Británii jmenují každých deset let jednoho veršotepce do funkce „básníka laureáta“. Letos v květnu, poprvé po 400 letech (funkci zavedl už Karel II.), získala post žena. Na ostrovech to vzbudilo nadšení i proto, že Carol Anne Duffy se otevřeně hlásí ke své homosexualitě. V historii obdržel laureát 70 liber ročně a k tomu sud vína. Za to musel skládat oslavné verše na události státního významu: vyhrané bitvy, korunovace, narození dědiců. Dnes se plat zvýšil na 5750 liber ročně a soudek nahradilo 600 láhví sherry. Povinnosti však zůstávají stejné a našli se i básníci, kteří poctu odmítli s tím, že ódy na prince Charlese a Dianu složit nedovedou. I v Americe má Bílý dům své dvorní básníky, ale jen za vlády demokratů, republikáni prý poezii nemusí. Johna Kennedyho opěvoval Robert Frost, Billa Clintona Maya Angelou. Na Obamovu inauguraci složila oslavnou báseň Elisabeth Alexander. Ať je to poezie kvalitní, nebo ne, naslouchaly jí s nadšením miliony lidí: „Řekni to prostě: že mnozí z nás zemřeli pro tento den./ Zpívej jména mrtvých, co nás dovedli až sem,/ kdo položili koleje, stavěli mosty…“ atd.
V Americe si barda volí prezident, v Británii o něm rozhoduje královna a navrhuje jej ministerský předseda. Možná by to byl dobrý test pro české politiky: jmenujte jednoho žijícího českého básníka. A dobrý test pro básníky: napište oslavnou báseň na jednu událost, která v poslední době významně ovlivnila český stát. Kdo by to zvládl?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
