Krize se nám zakousla do peněženek a úspor. To ale není to nejhorší. Člověk dokáže pochopit, že po letech dobrých a hojných přicházejí léta hubená. Horší je smířit se s tím, proč jeden chudne rychleji, druhý pomaleji, a třetí naopak na krizi slušně vydělává. Ano správně, krize posouvá na výsluní jeden z nejklasičtějších českých nešvarů – závist.
V české kotlině měla nesmrtelná teta závist vždy poměrně lehký život. V době všeobecného blahobytu o sobě nedávala tolik znát, globální krize ale na celém světě přináší nepříjemný pocit kručení v
žaludku. A přiostřuje tak černobílé vidění světa, ve kterém je třeba rychle najít a odsoudit viníka. Za krizi mohou všichni bankéři, všichni manažeři, popřípadě všichni Američané!
Stejně tak nepřípustné je na krizi zbohatnout. Člověk, který vydělává na tom, že včas vsadil na propad trhů a hospodářství, není považován za úspěšného vizionáře, ale za lumpa, který se živí na neštěstí druhých.
Nad závistí nemohou mávnout rukou ani ekonomové. Narušuje totiž modelové představy o tom, že člověk se chová vždy racionálně a maximalizuje svůj užitek nehledě na bohatství sousedů. Oxfordský profesor ekonomie Daniel Zizzo například při svých experimentech v roce 2002 zjistil šokující skutečnost. Více než dvě třetiny lidí byly v anonymní hře ochotny utratit část svých peněz za to, aby nejbohatší hráči zchudli. A podobné uvažování může zafungovat i v reálném světě.
Část závisti je hluboce zakořeněná v tom, že naše bohatství vnímáme příliš relativně. Je nám jedno, že máme oproti loňsku o krávu víc, ale žere nás pomyšlení na tři nové krávy souseda. A živnou půdou pro závist je i vnímání nespravedlnosti. Je daleko jednodušší smířit se s dvojnásobnou velikostí sousedova gruntu, pokud víme, že ho získal díky usilovné a poctivé práci. V opačném případě bychom byli ochotni platit zlatem za to, aby tomu nepoctivci pochcípala polovina stáda.
Citlivost vůči nespravedlnostem po celém světě vyostřila právě finanční krize. Naprostá většina Američanů například považuje za nespravedlivou a odmítá jakoukoli pomoc finančnímu systému. V případě nekontrolovaného řetězového krachu bank by je ale tento zásadový postoj přišel hodně draho. Stačí v učebnicích hospodářských dějin nalistovat velkou hospodářskou krizí.
Autor je hlavním ekonomem Poštovní spořitelny.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
